Blahořečení je významnou duchovní událostí, kdy je v osobách blahořečených bratří před oči všech věřících vyzdvižen mimořádný příklad věrnosti víře a osobnímu poslání, střízlivé ochoty k oběti vlastního života i pokojného přijetí utrpení a smrti a kdy se také mohou dotknout tajemství společenství svatých, které hlouběji odhaluje cíl životní pouti každého člověka.
Posmrtná úcta k mučedníkům
Již pět let po smrti Čtrnácti pražských mučedníků poručil pražský arcibiskup Jan Lohelius (1549-1622) těla exhumovat a pohřbít v kapli Panny Marie. Při této příležitosti bylo shledáno, že podlehla jen minimálnímu rozkladu. V této kapli – dnes zasvěcené sv. Michalu – odpočívají dodnes, a to pod oltářem sv. Petra z Alkantary, který byl postaven teprve v 2. polovině 17. století. Soukromá úcta k nim nebyla nikdy přerušena a výroční památka jejich smrti byla slavena vždy nějakou formou pobožnosti.
První kroky k beatifikačnímu procesu byly učiněny v 70. letech 17. století, jisté překážky však znemožnily jeho pokračování. Podobně proces započatý v letech 1907-1910 nebyl skončen.
Beatifikační proces ve 20. století
Teprve v letech 1933-1944 proběhl řádný diecézní beatifikační proces, jehož akta byla dne 13. října 1947 předána do Říma. Ostatky umučených řeholníků byly tehdy exhumovány, prohlédnuty a identifikovány. Byli vyslechnuti svědkové dokazující pověst svatosti, absenci nepřiměřeného kultu a dále odborníci, zejména historikové (např. Dr. Blažej Ráček SJ, profesor Josef Pekař a jiní). Následující politická situace, spojená s přerušením diplomatických styků s Římem a útlakem církve, odsunula řešení na více než 40 let.
Pokračování po roce 1989
K dalším krokům došlo až po roce 1989. Podle vyžádaných pokynů z Říma zpracoval Petr Alkantara Houška OFM jako vicepostulátor roku 1991 přehledný dokument o kauze, který byl předán české biskupské konferenci. Listem datovaným v Praze 25. února 1992 požádali biskupové Československa o obnovení procesu. Kongregace pro svatořečení stvrdila dekretem ze dne 20. dubna 1994, že diecézní proces byl po pečlivém prozkoumání shledán platným a že tudíž záležitost má být směrována k účinnému završení.
Relátorem pro „pražskou“ kauzu čtrnácti bratří františkánů byl jmenován jezuita Polák P. Jeroným Fokcinski. Pro dobově současné svědectví v 17. století je nutno sáhnout po písemných pramenech. Existuje osm ověřených svědectví uchovaných v archivu českomoravské františkánské provincie. Byla sice pojata do materiálu arcidiecézního procesu, avšak po odstupu padesáti let bylo dnes třeba jejich přepsání podle moderní historicko-kritické metody. Ŕádový postulátor františkánského řádu pověřil touto prací polského odborníka františkána Polykarpa Nowaka, který se úspěšně zhostil tohoto úkolu během jednoho měsíce ke spokojenosti relátora.
Dokončení procesu a blahořečení
V roce 2004 bylo v Římě publikováno tzv. Positio super Martyrio, obsáhlý spis, který je podkladem pro jednání komisí. Zhruba v téže době proces hodnotila první komise Kongregace pro svatořečení, komise historiků. Na jaře roku 2011 projednávala kauzu komise teologů Kongregace pro svatořečení.
Po 401 letech od mučednické smrti františkánů, Bedřicha Bachsteina a jeho druhů, se těmto našim bratřím dostalo cti, že byli zapsáni do seznamu blahoslavených. Papež Benedikt XVI. jejich kauzu uzavřel a v sobotu 13. října 2012 navštívil Prahu kardinál Angelo Amato, který je slavnostně vyhlásil za blahoslavené.
Vyzdvižení ostatků
Za značného zájmu tuzemských médií došlo ve středu 11. července 2012 v kostele Panny Marie Sněžné k mimořádné události: ze svého místa pod oltářní menzou sv. Petra z Alkantary v kapli sv.Michala byla po 335 letech vyzdvižena a otevřena truhla s kosterními pozůstatky Čtrnácti pražských mučedníků.
Pro vyzdvižení a ohledání ostatků byla naším arcibiskupem, kardinálem Dominikem Dukou, ustanovena komise, jejímiž členy byli: Jan Matějka, emer. děkan Metropolitní kapituly u sv. Víta, Petr Velemínský, vedoucí antropologického odd. Národního muzea v Praze, Vítězslav Kuželka, kurátor antropologického odd. Národního muzea v Praze, Petr Regalát Beneš OFM, člen konventu Panny Marie Sněžné a Vladimír Kelnar, probošt kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi a kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta. Zástupcem nepřítomného provinciála Jeronýma F. Jurky OFM byl bratr Jakub František Sadílek OFM.
Ostatky se nacházely v dubové truhle o rozměrech cca 1 x 1,1 x 0,37 m, s pevně přitlučeným víkem, na němž byla připevněna kovová destička s nápisem. V truhle byla mezi kosterními pozůstatky uložena olověná schránka s autentikou. Ostatky byly převezeny do Antropologického odd. Národního muzea v Praze k podrobnému průzkumu. Komise se také vyslovila pro konání archeologického průzkumu, který prověřil statické poměry hrobového místa.
Amáta M. Wenzlová
