Ve jménu Páně. Amen.
2823
1. Mezi různými dobrodiními, která jsme od svého štědrého dárce, Otce milosrdenství, přijaly a denně přijímáme, za něž mu, Velebnému, máme vzdávat největší díky, tím největším je naše povolání. Čím však je vyšší a významnější, tím víc mu zcela patří vše, co jsme a máme. Proto Apoštol praví: »Poznej své povolání!« (1 Kor 1,26).
2824
2. Syn Boží se nám stal cestou, kterou nám slovem i příkladem ukazoval a nás jí učil náš blažený Otec František, Kristův pravý milovník a následovník.
2825
3. Proto je třeba, milované sestry, abychom zbožně uvažovaly o nesmírných dobrodiních Božích, kterými nás zahrnul, zvláště pak o těch, která v nás Bůh způsobil skrze svého milovaného služebníka, našeho blaženého Otce Františka nejen po našem obrácení, ale už tehdy, když jsme ještě dlely v marnivém světě.
2826
4. Neboť tehdy, když světec ještě ani bratry neměl, brzy po svém obrácení znovu vybudoval kostel svatého Damiána a naplněn Boží útěchou toužil zcela opustit svět. Uchvácen velkou radostí a osvícen Duchem svatým předpověděl to, co potom Pán splnil.
2827
Tehdy totiž vystoupil na zeď jmenovaného kostela a silným hlasem francouzsky volal na několik chudáků, kteří tam tehdy byli: »Pojďte mi pomoci při stavbě kláštera svatého Damiána! Budou tam přebývat paní, jejichž slavným a svatým životem bude v celé své svaté církvi oslavován náš nebeský Otec.«
2828
5. Obdivujeme v tom velikou Boží dobrotu k nám: Ve svém neskonalém milosrdenství a své lásce nám dal toto zvěstovat o našem povolání a vyvolení. A nejen o nás to přeblažený Otec předpověděl i o těch to řekl, které po nás přijdou se svatým povoláním, k němuž i nás volal hlas Páně.
2829
6. S jakou opravdovostí, s jakou horlivostí ducha i těla musíme tedy zachovávat přikázání Boha a našeho Otce, abychom mu s pomocí Páně vrátily rozmnožené hřivny! Neboť nejen ostatním lidem, ale i našim sestrám nás Pán ustanovil za příklad a vzor jako zrcadlo. Vždyť Pán naše sestry povolává ke stejnému životu, k němuž povolal nás, aby vždy i těm, kdo jsou ve světě, byly zrcadlem a příkladem.
2830
Poněvadž nám tedy Pán svěřil tak veliký úkol, že máme být zrcadlem těm, které volá, aby byly druhým příkladem a zrcadlem, jsme přísně vázány k tomu, abychom Pána zvlášť velebily a chválily a dokonale žily. Když to budeme dělat, zanecháme ostatním skvělý příklad a velmi snadno dosáhneme vítěznou cenu věčné blaženosti.
2831
7. Nejvyšší nebeský Otec svou slitovností i milostí osvítil mé srdce, abych po příkladu a podle učení našeho blaženého Otce Františka začala konat pokání spolu s jinými sestrami, které mi Pán brzy po mém obrácení dal. Dobrovolně jsem mu slíbila poslušnost, neboť skrze jeho chvályhodný život a učení udělil nám Pán světlo své milosti.
2832
8. Když však blažený František viděl, že jsme sice tělesně slabé a křehké, ale že se přesto nelekáme nouze, chudoby, námah, těžkostí, ponižování i pohrdání světem, že dokonce po příkladu svatých a jeho bratří to považujeme za velikou slast – jak on sám i jeho bratři často zjistili – velmi se z toho zaradoval v Pánu.
2833
A veden otcovskou láskou zavázal se nám, že o nás vždy bude pečovat stejně jako o své bratry a starat se o nás jak sám, tak prostřednictvím svého řádu.
2834
9. Podle vůle Páně i našeho blaženého Otce Františka usadily jsme se pak u kostela svatého Damiána. Brzy tam Pán ve svém milosrdenství a své milosti naše malé stádce rozmnožil, aby se naplnilo, co Pán předpověděl skrze svého světce, neboť na jiných místech jsme předtím pobyly jen krátce.
2835
10. Potom pro nás sepsal způsob života. Nejvíce zdůrazňoval, že vždy máme zachovávat svatou chudobu.
2836
A nespokojil se tím, že nás – dokud žil – mnoha kázáními i svým vytrvalým příkladem povzbuzoval k zachovávání svaté chudoby. Dal nám i četná písemná poučení, abychom se po jeho smrti nikdy od chudoby neodchylovaly, jako se od ní nikdy za svého pozemského života neodchýlil Syn Boží.
2837
Náš blažený Otec František chodil věrně v jeho šlépějích, a proto se od svaté chudoby, kterou si zvolil pro sebe a své bratry, ani příkladem ani učením nikdy neodchýlil.
2838
11. Já, Klára, nehodná služebnice Kristova i chudých paní kláštera svatého Damiána a malá sazenička svatého Otce Františka, uvažovala jsem se svými sestrami o velikosti našeho povolání i o příkazu tak velikého Otce, ale též o lidské slabosti ostatních sester, které přijdou po nás. Také jsme se této slabosti obávaly po smrti našeho svatého Otce Františka, který byl naším sloupem a po Bohu naší jedinou útěchou a podporou. Proto jsme se znovu a znovu dobrovolně zaslibovaly naší svaté Paní chudobě, aby se po mé smrti nynější ani budoucí sestry se od ní nemohly nijak odvrátit.
2839
12. A jako jsem se vždy horlivě a starostlivě snažila svatou chudobu zachovávat i aby ji ostatní sestry zachovávaly, jak jsme Pánu a našemu Otci Františkovi slíbily, tak všechny abatyše, které po mně budou zastávat tento úřad, jsou přísně vázány, aby chudobu až do konce vždy zachovávaly a dbaly o to, aby ji stejně zachovávaly i jejich sestry.
2840
Pro větší jistotu jsem se také postarala, aby náš slib svaté chudoby, který jsme složily do rukou našeho Otce, svými privilegiemi potvrdili pan papež Inocenc, za něhož jsme začaly, i jeho nástupcové, abychom se nikdy a nijak od chudoby neuchylovaly.
2841
13. Proto se celá, s tělem i duší skláním, poklekám a všechny své sestry nynější i budoucí doporučuji svaté matce, římské církvi, papeži a zvláště panu kardinálovi, který bude ustanoven pro řád Menších bratří i pro nás. Pro lásku Pána, který chudý ležel v jeslích, chudý na světě žil a obnažený na kříži zemřel, prosím: ať se pan kardinál vždy stará, aby jeho malé stádce zachovávalo svatou chudobu, jak jsme ji slíbily Bohu i našemu blaženému Otci Františkovi, ať sestry v této chudobě stále utvrzuje a zachovává. Neboť toto malé stádce nejvyšší Otec ve své církvi vzbudil slovem i příkladem našeho blaženého Otce Františka, který jeho milovaného Syna i slavnou Matku a Pannu následoval v chudobě a pokoře.
2842
14. Pán nám dal našeho blaženého Otce Františka za zakladatele, povzbuzovatele a pomocníka ve službě Kristu i ve všem, co jsme Bohu i jemu slíbily. Dokud žil, slovy i skutky starostlivě pečoval o nás, svou malou sazeničku. Stejně tedy odporoučím všechny nynější i budoucí sestry nástupcům našeho blaženého Otce Františka i bratřím celého jeho řádu. Ať nám pomáhají, abychom stále více postupovaly v dobrém ve službě Boží, především však abychom dokonaleji zachovávaly svatou chudobu.
2843
15. Kdyby snad někdy došlo k tomu, že by sestry tento klášter svatého Damiána opustily a usadily se jinde, i po mé smrti budou povinny – ať budou přebývat kdekoli – zachovávat tentýž způsob chudoby, který jsme slíbily Bohu i našemu blaženému Otci Františkovi.
2844
16. Ta sestra, která bude mít můj úřad, i ostatní sestry ať však vždy úzkostlivě dbají, aby kolem kláštera nezískávaly nebo nepřijímaly více půdy, než je nezbytně zapotřebí pro zeleninovou zahrádku.
Kdyby někdy – kvůli dostatečné odloučenosti kláštera – bylo třeba mít mimo zahradní zeď větší pozemek, ať nedovolí nabývat více než je nezbytně nutné. Tato půda se nemá obdělávat ani osévat – ať vždy leží ladem.
2845
17. Všechny své nynější i budoucí sestry úpěnlivě napomínám v Pánu Ježíši Kristu, aby se vždy snažily kráčet cestou svaté prostoty, pokory a chudoby a vést dokonalý a svatý život, tak jak nás od našeho obrácení ke Kristu učil náš blažený Otec František.
2846
Proto ať sestry vždy šíří vůni dokonalosti jak k těm, kdo jsou daleko, tak k těm, kdo jsou blízko, a to ne našimi zásluhami, ale pouhým milosrdenstvím a milostí štědrého Dárce, který je Otcem milosrdenství.
2847
18. A milujte se navzájem Kristovou láskou; a lásku, kterou chováte v srdci, projevujte také navenek, aby sestry, povzbuzovány tímto příkladem, vždy rostly v lásce k Bohu a stále se navzájem milovaly.
2848
19. Prosím také tu sestru, která bude představenou, aby se snažila vynikat nad ostatní spíše ctnostmi a svatým životem než úřadem, tak aby sestry, získány jejím příkladem, poslouchaly ji spíše z lásky než pro úřad. Ať se k sestrám chová ohleduplně a pozorně jako dobrá matka ke svým dcerám. Zvlášť ať se snaží postarat se o každou v jejích potřebách z almužen, které dá Pán. Ať je tak dobrotivá a přístupná, aby jí sestry bez obav mohly říci o všem, co potřebují, a aby se na ni mohly obracet, kdykoli by se jim to zdálo užitečné, jak v osobních věcech, tak ve věcech, které se týkají sester.
2849
20. Podřízené sestry ať jsou pamětlivy toho, že se pro Pána Boha zřekly vlastní vůle. Proto chci, aby svou Matku poslouchaly, jak také dobrovolně slíbily Pánu. Matka, která bude vidět vzájemnou pokoru, lásku a svornost, bude mít lehčí to břímě, které jí ukládá úřad. A to obtížné a hořké, co s sebou její úřad nese, promění se pro svatý život sester ve slast.
2850
21. Protože cesta, po níž chodíme, je těsná, a brána, kterou se vchází do života, je úzká, je jen málo těch, kdo po ní chodí a jí vstoupí; a i když je jen málo těch, kdo po ní aspoň na čas jdou, je ještě méně těch, kdo na ní vytrvávají. Blahoslavené jsou však ty, jimž je dáno po ní kráčet vytrvale až do konce!
2851
22. Když jsme tedy vstoupily na cestu Páně, chraňme se, abychom se od ní neodchylovaly svou vinou, nedbalostí či nesvědomitostí. Ať neuděláme hanbu velikému Pánu, jeho panenské Matce, našemu blaženému Otci Františkovi a vítězné i bojující církvi. Je totiž psáno: »Běda těm, kdo uhýbají tvým příkazům!« (ŽI 119/118, 21).
2852
23. Proto klekám před Otcem našeho Pána Ježíše Krista a prosím, aby Pán, který na přímluvy a pro zásluhy své Matky, slavné a svaté Panny Marie, našeho blaženého Otce Františka i všech svatých dal nám dobrý začátek, poskytl i růst a vytrvalost až do konce. Amen.
2853
24. Tento list, nejmilejší a nejdražší sestry, vám – nynějším i budoucím – zanechávám, abyste to, co je v něm psáno, co nejlépe zachovávaly jako záruku požehnání Pána, našeho blaženého Otce Františka i požehnání vaší Matky a služebnice.
