List všem věrným křesťanům
1.verze
Ve jménu Páně
1. O těch, kteří konají pokání
178/1
Všichni ti, kdo milují Pána celým srdcem, celou duší, celou myslí, vší silou a milují své bližní jako sebe, mají v nenávisti svá těla s jeho neřestmi a hříchy, přijímají tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista a nesou plody hodné pokání.
178/2
Ó jak jsou blažení a požehnaní ti a ty, kdo toto vše konají a vytrvají v tom, protože na nich spočine Duch Páně a učiní si z nich svůj příbytek. A jsou syny nebeského Otce, jehož díla konají, jsou také nevěstami, bratry a matkami našeho Pána Ježíše Krista.
Jsme nevěstami, když se věrná duše mocí Ducha svatého sjednocuje s naším Pánem Ježíšem Kristem. Jsme jeho bratřími, když konáme vůli Otce, který je v nebesích. Jsme matkami, když jej nosíme v srdci a ve svém těle skrze božskou lásku a čisté svědomí, rodíme jej skrze svaté skutky, které mají druhým zářit jako příklad.
178/3
Ó jak je slavné, svaté a nesmírné mít v nebi Otce!
Ó jak je svaté, jakou útěchu působí, jak je krásné a podivuhodné mít takového Ženicha!
Ó jak je svaté a drahocenné, příjemné, pokorné, pokojné, sladké, láskyhodné, jak převyšuje jakoukoli věc mít takového bratra a takového syna, našeho Pána Ježíše Krista, který daroval svůj život za své ovce a vzýval Otce těmito slovy: Otče svatý, zachovej ve svém jménu ty, které jsi mi dal ze světa. Neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali a opravdu uvěřili, že jsem od tebe vyšel, a poznali, že jsi mě poslal. Za ně prosím, ne za svět prosím. Požehnej je a posvěť je! Sám sebe za ně posvěcuji. Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří, aby byli uvedeni v dokonalost jednoty. Nechť jsou jedno jako my. A chci, aby byli se mnou tam, kde jsem já, ať hledí na mou slávu ve tvém království. Amen.
2. O těch, kdo nekonají pokání
178/4
Všichni ti a ty, kdo však nežijí v pokání a nepřijímají tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista, kdo se oddávají neřestem a hříchům, kdo se dávají vést nezřízenou žádostivostí a nezřízenými touhami svého těla, kdo nezachovávají to, co slíbili našemu Pánu, kdo slouží vlastnímu tělu a světu zalíbením vlastního těla, ženou se za světskými věcmi a pečují o svůj život, ti jsou zajatci ďábla, jehož jsou syny a jehož díla konají. Jsou opravdu slepí, protože nevidí pravé světlo, našeho Pána Ježíše Krista. Nemají duchovní moudrost, poněvadž nemají Božího Syna, který je pravou Otcovou moudrostí. O nich platí, že jsou v koncích s celou svojí moudrostí, a že jsou zlořečení, kdo se vzdalují od tvých nařízení. Oni vidí a poznávají, a vědí a činí, co je zlé, a tak vědomě ztrácejí svoji duši.
178/5
Vizte, slepí, podvedení svými nepřáteli, tedy tělem, světem a ďáblem, že pro tělo je slastí dopouštět se hříchu a hořkostí je pro něj podřizovat se Boží službě, poněvadž všechny neřesti a hříchy vycházejí ze srdce člověka, jak praví náš Pán v evangeliu. A tak nemáte nic ani v tomto světě, ani na onom světě. Věříte, že budete mít dlouho marnosti tohoto věku, mýlíte se však, protože přijde den a hodina, na něž nemyslíte a o nichž nemáte tušení. Tělo se roznemůže, smrt se přiblíží, a tak hořce zemřete.
178/6
Kdekoli, kdykoli a jakýmkoli způsobem umírá člověk ve smrtelném hříchu bez toho, že by konal pokání a zadostiučinil, když to mohl vykonat a neučinil tak, ďábel uchvátí jeho duši z těla a způsobí jí takové utrpení a soužení, jež může znát jen ten, kdo takové věci zakusí.
A veškeré nadání a schopnosti, vědění a moudrost, o nichž se domnívali, že jsou jejich, to vše jim bude vzato. Zanechají všechno svým příbuzným a přátelům. A hle, tito si již rozdělili a vzali vše, co po takovém člověku zůstalo, a pak říkají: „Zlořečena budiž jeho duše, protože nám mohl zanechat víc, mohl si obstarat větší bohatství a zanechat nám je tu!“ Červi pak požírají jeho mrtvolu. A tak tito lidé v krátkém životě ztratili tělo i duši a jdou do zatracení, kde budou věčně zakoušet muka.
178/7
Všechny ty, k nimž dojde tento list, pro lásku Boží prosíme, aby s božskou láskou přijali tato vonná slova našeho Pána Ježíše Krista, jež jsme napsali. A ti, kdo neumějí číst, ať si je nechávají často předčítat, ať se jim naučí nazpaměť, ať je také svatě zachovávají až do konce, protože tato slova jsou duch a život.
A ti, kdo tak nebudou činit, budou z toho muset vydat počet o dni soudu před tribunálem našeho Pána Ježíše Krista.
LIST VŠEM VĚRNÝM KŘESŤANŮM
2.verze
Tento spisek napomenutí a povzbuzení vznikl kolem r. 1221 a můžeme v něm vidět duchovní pravidla budoucího třetího řádu.
179
Ve jménu Páně:
Otce i Syna i svatého Ducha.
Amen.
Všem zbožně žijícím křesťanům, duchovním i laikům, mužům i ženám, všem, kteří bydlí po celém světě, vzkazuje bratr František, váš služebník a poddaný, uctivou poslušnost, pravý pokoj z nebe a upřímnou lásku v Pánu.
180
Protože jsem služebníkem všech, mám povinnost sloužit všem slovy svého Pána plnými vůně. Proto, když jsem uvážil v duchu, že pro nemoc a tělesnou slabost nemohu přijít ke každému osobně, rozhodl jsem se připomenout vám tímto listem, jako svým poslem, slova našeho Pána Ježíše Krista, který je Slovo Otce, a slova Ducha svatého, která jsou »duch a život« (Jan 6,63).
1. O Slově Otce
181
O tomto Slově Otce, tak vznešeném, tak svatém a slavném, zvěstoval nejvyšší Otec svým svatým andělem Gabrielem, že sestoupí z nebe k svaté a slavné Panně Marii, a z jejího života přijme opravdové tělo našeho lidství a naší křehkosti (srov. Lk 1,31).
182
On byl bohatý nade vše, a přece chtěl pro sebe a svou Matku, nejsvětější Pannu, vyvolit chudobu (srov. 2 Kor 8,9).
183
Před svým umučením slavil se svými učedníky velikonoční večeři, vzal chléb, vzdal díky, požehnal, lámal a řekl: »Vezměte a jezte, toto je mé tělo« (Mt 26,26). Pak vzal kalich a řekl: »Toto je má krev nové smlouvy, která se prolévá za vás a za mnohé na odpuštění hříchů« (Lk 22,19). Potom se modlil k Otci a řekl: »Otče, je-li možné, ať mne mine tento kalich« (Mt 26,39). A »jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve« (Lk 22,44). Přesto však podřídil svou vůli vůli Otce, když řekl: »Otče, staň se tvá vůle; ne jak já chci, ale jak ty« (Mt 26,42).
184
Touto vůlí Otce bylo, aby jeho požehnaný a slavný Syn, kterého nám dal a který se pro nás narodil, přinesl sám sebe svou vlastní krví jako oběť a dar na oltáři kříže, ne za sebe, »skrze něhož povstalo všechno« (Jan 1,3), ale za naše hříchy, a »zanechal nám tak příklad, abychom šli v jeho šlépějích« (1 Petr 2,21). A on chce, abychom byli všichni skrze něho spaseni a přijímali ho čistým srdcem a svatým tělem.
185
Avšak jen málo je těch, kteří ho přijímají a chtějí být skrze něho spaseni, přestože jeho »jho netlačí a břemeno netíží« (Mt 11,30).
2. O těch, kteří chtějí zachovávat Boží přikázání
186
Ti, kteří nechtějí »okusit, jak je Pán dobrý« (Žl 34/33,9) a »zamilovali si více tmu než světlo« (Jan 3,19), protože nechtějí plnit Boží přikázání, jsou zlořečeni. O nich říká prorok: »Jsou zlořečeni, kdo sejdou z cesty tvých přikázání« (Žl 119/118,2l). Jak blahoslavení a požehnaní jsou však ti, kdo milují Boha a dělají, co sám Pán říká v evangeliu: »Miluj Pána Boha svého celým svým srdcem a celou svou duší a svého bližního jako sám sebe« (Mt 22,37.39).
3. O lásce k Bohu a o jeho uctívání
187
Proto milujme Boha a klaňme se mu čistým srdcem a čistou myslí, neboť on sám si to přál nade všechno, když řekl: »Opravdoví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě; a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v duchu a v pravdě« (Jan 4,23-24).
188
A přednášejme mu chvály a prosby ve dne v noci, modlíce se »Otče náš, jenž jsi na nebesích«, neboť »je třeba stále se modlit a neochabovat«.
4. Že máme vyznávat hříchy kněžím
189
Máme vyznávat všechny své hříchy knězi a přijímat z jeho rukou tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista (Jan 6,53). Neboť kdo nejí jeho tělo a nepije jeho krev, nemůže vejít do Božího království. Ale máme je jíst a pít hodně, neboť kdo přijímá nehodně, »jí a pije si odsouzení, protože nerozlišuje tělo Páně« (1 Kor 11,27.29).
190
Nadto máme »nést ovoce, které je hodno pokání« (Lk 3,8). A milujme své bližní jako sami sebe (Mt 22,39). A kdo to nechce nebo nedokáže milovat je pravě tak jako sebe, ať jim aspoň nedělá nic zlého, ale ať jim prokazuje dobro.
5. Jak mají ti, kdo dostali moc, vládnout druhým
191
Ti, kdo dostali moc vládnout druhým, mají svůj úřad vykonávat milosrdně, jako si sami přejí, aby k nim Pán byl milosrdný. »Vždyť bez milosrdenství bude souzen ten, kdo sám jednal nemilosrdně« (Jak 2,13).
192
Mějme lásku a pokoru a podporujme druhé, neboť to obmývá duše z poskvrn hříchu (srov. Tob 4,11). Vždyť lidé přijdou o všechno, co zanechají na tomto světě; s sebou však ponesou odměnu za lásku a za to, co rozdali; za to dostanou od Pána odměnu a štědrou odplatu.
6. O zdrženlivosti od hříchů a o postu v jídle
193
Je také třeba, abychom se postili a zdržovali od neřestí a hříchů (srov. Sir 3,26) i nadbytku v jídle a pití a abychom byli katolíci. Máme rovněž často navštěvovat kostely a ctít a vážit si duchovních nejen pro jejich osobu, ale i když jsou hříšníci, a to pro jejich úřad, neboť oni mají moc nad nejsvětějším tělem a krví našeho Pána Ježíše Krista, které obětují na oltáři, přijímají a podávají ostatním.
194
A buďme všichni pevně přesvědčeni, že nikdo nemůže být spasen jinak než skrze svatá slova Páně, která duchovní vyslovují a hlásají, a skrze krev našeho Pána Ježíše Krista, nad kterou oni mají moc. A jen oni sami smějí tuto službu vykonávat a nikdo jiný. Zvláště pak řeholníci, kteří se zřekli světa, mají povinnost víc a větší skutky »činit a tamto neopomíjet« (Lk 11,42).
195
Máme nenávidět svá těla s jejich neřestmi a hříchy, protože Pán Ježíš říká v evangeliu: »Všechny neřesti a hříchy vycházejí ze srdce« (Mt 15,19).
7. Jak máme milovat své nepřátele a dobře jim činit
196
Máme »milovat své nepřátele a dobře činit těm, kteří nás nenávidí« (Lk 6,27). Máme zachovávat přikázání a rady našeho Pána Ježíše Krista. Máme také odpírat sami sobě a podrobovat svá těla jhu služby a svaté poslušnosti tak, jak to každý slíbil Pánu.
8. Že ten, komu byla svěřena moc poslušnosti,
má být jako menší
197
Žádný se nemá cítit vázán poslušností někoho poslouchat tam, kde by se dopustil provinění nebo hříchu. Komu pak byla svěřena moc poslušnosti a kdo je považován za většího, ať je jako menší a služebník ostatních bratří (srov. Lk 22,26). Každému ze svých bratří ať projevuje a prokazuje milosrdenství, jak by si sám přál, aby mu bylo prokazováno, kdyby byl podřízeným.
198
Nemá se také hněvat na bratra, který udělal nějakou chybu, ale ať ho se vší trpělivostí a pokorou dobrotivě napomíná a pomáhá mu.
9. Že nemáme být moudří podle těla
199
Nemáme být moudří a chytří podle těla (1 Kor 1,26), ale spíše máme být prostí, pokorní a čistí. A svými těly máme opovrhovat a pohrdat, poněvadž všichni jsme vlastní vinou bídní a plní hniloby, oškliví a červi, jak praví Pán ústy proroka: »Já jsem však už jen červ, ne ani člověk, pro posměch lidem, davu k pohrdání« (Žl 22/21,7). Nikdy nemáme toužit stát nad druhými, ale spíše máme být pro Boha služebníky a »podřízeni každému lidskému zřízení« (l Petr 2,13).
200
A nade všemi muži a ženami, kteří tak budou jednat a vytrvají v tom až do konce, »spočine Duch Páně« (Iz 11,2) a učiní si u nich příbytek (Jan 14,23), budou dětmi nebeského Otce (Mt 5,45), jehož díla konají, a jsou nevěstami, bratry i matkami našeho Pána Ježíše Krista (Mt 12,50). Nevěstami jsme, je-li věrná duše skrze Ducha svatého zasnoubena s Ježíšem Kristem. Jeho bratry jsme, činíme-li vůli jeho Otce v nebesích. Jeho matkami jsme, nosíme-li ho s láskou a s čistým a ryzím svědomím ve svém srdci a těle, a rodíme ho svatými skutky, které mají svítit ostatním jako vzor (Mt 5,16).
201
Ó jak je ke cti, jak je svaté a vznešené mít v nebi Otce! Ó jak je svaté, potěšitelné, krásné a milé mít v nebi Ženicha! Ó jak je svaté, jak je milé, příjemné, pokorné, pokojné, sladké, laskavé a nadevše žádoucí mít takového bratra, který dal svůj život za ovce (Jan 10,15) a modlil se za nás k Otci: »Otče svatý, zachovej je v svém jménu, které jsi mi dal. Otče, všichni, které jsi mi dal ve světě, byli tvoji, a mně jsi je dal. A slova, která jsi mi dal, dal jsem jim a oni je přijali a vpravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. Za ně prosím, ne za svět. Požehnej je a posvěť. Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli posvěceni v jednotu, jako my jsme, Otče, chci, aby oni byli se mnou tam, kde jsem já, ať hledí na mou slávu v tvém království« (Jan 17,6-24).
10. Že je třeba vzdávat Bohu chválu
202
Tomu pak, který pro nás tolik zlého vytrpěl a tolik dobrého nám prokázal a ještě v budoucnu prokáže, tomu ať každé stvoření, které je na nebi i na zemi, v moři i v podsvětí, vzdává chválu, čest, slávu (Zj 5,13) i dobrořečení, poněvadž on je naše síla a statečnost, jedině on je dobrý (Lk 18,19), on sám je nejvyšší, on sám je všemohoucí, podivuhodný, přeslavný a sám svatý, hodný chvály a požehnaný po nekonečné věky věků. Amen.
11. O pokání a o těle Kristově
203
Všichni ti však, kteří nejsou ochotni konat pokání a kteří nepřijímají tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista a dopouštějí se neřestí a hříchů, a kteří žijí podle své zlé žádostivosti a svých špatných choutek, a kteří nedodržují to, co slíbili, a kteří slouží svým tělem světu, protože je tělesnými žádostmi, problémy a neklidem tohoto světa a starostmi tohoto života oklamal ďábel, jehož dětmi jsou a jehož skutky konají (srov. Jan 8,44); ti všichni jsou slepí, poněvadž nevidí pravé světlo našeho Pána Ježíše Krista (Jan 1,9). Nemají duchovní moudrost, protože nemají v sobě Božího Syna, který je pravou moudrostí Otce. O nich platí: »Se vší svou chytrostí byli v koncích« (Žl 107/106,27). Oni vidí, poznávají, chápou a dělají zlé věci a vědomě ničí své duše.
204
Vězte, vy slepí, oklamaní našimi nepřáteli, totiž tělem, světem a ďáblem, že tělu je příjemné konat hřích, ale trpké sloužit Bohu, neboť ze srdce vycházejí a v něm pramení všechny zlé neřesti a hříchy, jak stojí v evangeliu (srov. Mt 15,19). A nemáte nic dobrého ani na tomto světě, ani v bu?doucím. Domníváte se, že budete mít dlouho marnosti tohoto světa, ale jste podvedeni, poněvadž přijde den a hodina, na kterou nemyslíte, o níž nevíte a kterou neznáte.
12. O umírajícím, který nekoná pokání
205
Tělo je nemocné, smrt se blíží, přicházejí příbuzní a přátelé a říkají: »Dej si věci do pořádku.« Hleďte, jeho žena a děti, příbuzní a přátelé dělají, jako kdyby plakali. On zdvihne oči, vidí je plakat, ozve se v něm nedobré hnutí, a on rozvažuje ve svém nitru a řekne: »Hleďte, duši i tělo a vše, co mi patří, dávám do vašich rukou.« Opravdu, tenhle člověk je zlořečený, že svěřuje a odevzdává svou duši i tělo do takových rukou. Proto říká Pán ústy proroka: »Zlořečený člověk, který se spoléhá na člověka« (Jer 17,5).
A hned zavolají kněze. Kněz mu řekne: »Chceš dělat pokání za všechny své hříchy?« Odpoví: »Chci.« »Chceš podle možnosti ze svého majetku napravit, čím ses provinil, oč jsi lidi ošidil a podvedl?« On odpoví: »Nechci.« A kněz řekne: »Pročpak ne?« Odvětí: »Protože jsem všechno dal do rukou příbuzných a přátel.« Nato pomalu přestává mluvit, a tak umírá jako ubožák.
Vězte však všichni: Zemře-li kdekoli a jakkoli nějaký člověk v těžkém hříchu bez usmíření, ačkoliv mohl vykonat zadostiučinění a neudělal to, pak mu ďábel vyrve duši z těla za takových bolestí a úzkostí, jaké nemůže pochopit nikdo než ten, kdo je sám prožívá. A všechny schopnosti a moc, vědomosti a moudrost, o kterých si »myslel, že je má, budou mu odňaty« (Lk 8,18). A on zanechá své jmění příbuzným a přátelům, a ti ho odnesou a rozdělí mezi sebou a po čase řeknou: »Zlořečena bud’ jeho duše, poněvadž mohl nashromáždit víc a dát nám, ale neudělal to.« Tělo sežerou červi. A tak ztratí v tomto krátkém pobytu na zemi tělo i duši, a přijde do pekla, kde bude trápen bez konce.
* * *
206
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. Všechny, ke kterým se tento list dostane, prosím a zapřísahám já, bratr František, váš menší služebník, při lásce, kterou je Bůh (1 Jan 4,16), a s touhou zlíbat vaše nohy, abyste tato i ostatní slova našeho Pána Ježíše Krista přijali s pokorou a láskou, ochotně podle nich jednali a dokonale je zachovávali. A kdo neumějí číst, ať si je dávají často předčítat a svatým životem je uchovávají v paměti až do konce, neboť »jsou duch a život« (Jan 6,63). A kteří to neudělají, budou se v soudný den odpovídat před soudcovskou stolicí Kristovou. A všem těm mužům a ženám, kteří je ochotně přijmou, pochopí a pošlou v opise jiným, jestliže v nich vytrvají až do konce (Mt 10,22), ať jim požehná Otec i Syn i Duch svatý. Amen.
LIST VŠEM DUCHOVNÍM
O ÚCTĚ K TĚLU PÁNĚ
Jak byl ceněn tento list i mimo řád, svědčí to, že jeho opis je zachovaný v misále benediktinského opatství Subiaco, psaném před r. 1238. – V tomto jediném spise se František vyslovuje jako jáhen.
207
Uvědomme si my všichni duchovní, jak velikého hříchu a nevědomosti se mnozí dopouštějí proti nejsvětějšímu tělu a krvi našeho Pána Ježíše Krista a jeho přesvatým jménům a napsaným slovům, která toto tělo svátostně zpřítomňují. Víme, že toto tělo nemůže být, dokud není svátostně zpřítomněno slovem. Vždyť na tomto světě máme a vidíme tělesně z Nejvyššího jen jeho tělo a krev, jména a slova, jimiž jsme byli stvořeni a vykoupeni ze smrti k životu.
208
Všichni ti pak, kdo spravují tato přesvatá tajemství, a zvláště ti, kdo je spravují bez patřičné úcty, ať ve svém nitru uváží, jak ubohé bývají kalichy, korporály a plátna, na kterých se obětuje tělo a krev našeho Pána. A mnozí je uchovávají na nedůstojných místech, přenášejí neuctivě, nehodně přijímají a podávají druhým bez rozlišování.
209
Také jeho napsaná jména a slova bývají někdy pošlapána, protože »člověk smýšlející tělesně nepřijímá ty věci, které pocházejí od Božího Ducha« (1 Kor 2,14).
Což nás nepohne k milující oddanosti to, že on, dobrotivý Pán, sám se našima rukama podává, a my se ho dotýkáme a denně jej svými ústy přijímáme? Nebo nevíme, že se dostaneme do jeho rukou?
Proto se ve všech těchto i v ostatních věcech rychle a důkladně polepšeme. A kdekoli je nejsvětější tělo našeho Pána Ježíše Krista uchováváno nedůstojným způsobem nebo prostě ponecháno ležet, ať je odtud odneseno, uloženo na drahocenně upraveném místě a pečlivě uzavřeno. Stejně tak naleznou-li se napsaná jména a slova Páně na nečistých místech, ať je seberou a uloží na čestném místě.
A my víme, že toto vše máme přede všemi jinými věcmi zachovávat podle přikázání Páně a ustanovení svaté matky církve; a kdo to nedělají, ať vědí, že za to budou muset složit účty v soudný den před naším Pánem Ježíšem Kristem.
A kdo tento list nechají opsat, aby byl lépe zachováván, vězte, že za to dostanou požehnání od Boha, našeho Pána.
LIST VLÁDCŮM LIDU
I tento list pochází z posledního roku Františkova života a podává překvapující obraz odvahy jinak pokorného Chudičkého, když jde o spásu duší a o čest Boží.
210
Všem starostům a radním, soudcům a vládcům na celém světě, i všem ostatním, k nimž se tento list dostane, vám všem přeje bratr František, váš nepatrný služebník hodný opovržení, spásu a pokoj.
211
Uvažujte a nahlédněte, že »den smrti se blíží« (srov. Gn 47,29). Proto vás prosím se vší možnou uctivostí, abyste pro starosti a péči o tento svět, kterou máte, nezapomněli na Pána a nesešli z cesty jeho přikázání. Všichni totiž, kteří ho nechají upadnout v zapomnění a »kdo sejdou z cesty jeho přikázání, jsou zlořečení« (Žl 119/118,21), a on je »nechá upadnout v zapomenutí« (Ez 33,13). A až přijde den smrti, »bude jim odňato všechno, co si mysleli, že mají« (Lk 8,18). A čím byli moudřejší a mocnější na tomto světě, tím větší »muka trpět budou« v pekle (srov. Mdr 6,7).
212
Proto naléhavě radím vám, svým pánům, abyste odložili všecky starosti a neklidnou činnost a s láskou přijímali nejsvětější tělo a nejsvětější krev našeho Pána Ježíše Krista, když se slaví jeho svatá památka.
213
A vzdávejte Pánu mezi lidem sobě svěřeným tu velkou čest, že bude každý večer heroldem nebo nějakým znamením ohlašováno, že všechen lid má vzdávat chválu a dík Bohu, všemohoucímu Pánu. A neuděláte-li to, vězte, že musíte složit účty svému Pánu a Bohu, Ježíši Kristu v den soudu.
Kdo tento list budou u sebe uchovávat a řídit se podle něj, vězte, že za to dostanou požehnání Boha, našeho Pána.
LIST GENERÁLNÍ KAPITULE
O tomto listu, který podle nejstarších rukopisů František »poslal bratřím na kapitulu, když byl nemocen«, se badatelé rozcházejí v názoru, zda byl napsán 1222-1223, či zda jej nadiktoval na konci svého života 1226 pro nějakou kapitulu, kterou konal generální vikář Eliáš. V dílku myšlenkově příbuzném Odkazu zachoval jeho zapisovatel – na rozdíl od jiných spisů – slavnostní básnický sloh Františkův; list také obsahuje některé nové pohledy na Františkovu zbožnost, na jeho vztah k bratřím a rozvíjející se organizaci řádu. Končí modlitbou, která právem může být nazývána »modlitbou Menšího bratra«.
214
Ve jménu nejvyšší Trojice a svaté Jednoty, Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.
215
Všem ctihodným a milovaným bratřím, bratru H. (patrně H = Helias, Eliáš – pozn. překl.), generálnímu ministrovi řádu Menších (bratří), svému pánu, i ostatním generálním ministrům, kteří po něm přijdou, všem v Kristu pokorným ministrům, kustodům a kněžím tohoto bratrského společenství, a všem prostým a poslušným bratřím, prvním i posledním, vzkazuje bratr František, bezvýznamný a slaboučký člověk, váš nepatrný služebník, pozdrav v tom, který nás vykoupil a obmyl svou nejdražší krví, v Pánu Ježíši Kristu (Zj 1,5), jehož jméno je »Syn Nejvyššího« (Lk 1,32); když jeho jméno slyšíte, klaňte se mu s bázní a úctou skloněni až k zemi; a on je požehnaný na věky. Amen.
216
Slyšte, páni synové a moji bratři, pozorně vyslechněte má slova (Sk 2,14). Nakloňte ucho (Iz 55,3) svého srdce a poslouchejte hlas Syna Božího. Zachovávejte jeho přikázání celým svým srdcem a naplňujte jeho rady celou duší. »Velebte Pána, neboť je dobrý« (Žl 136/135,3), »vyvyšujte ho svými skutky« (srov. Tob 13,7). Vždyť proto vás poslal do celého světa, abyste slovem i skutkem vydávali svědectví jeho hlasu a naučili všechny, že není všemohoucí nikdo kromě něho (srov. Tob 13,4). Vytrvejte v kázni a svaté poslušnosti a co jste mu s dobrým a pevným předsevzetím slíbili, to plňte. Bůh, váš Pán, se vám dává jako svým dětem (srov. Žid 12,7).
1. O úctě k tělu Páně
217
Proto vás všechny, své bratry, prosím a líbám vaše nohy s tou láskou, jaké jen jsem schopen, abyste prokazovali všechnu úctu a všechnu čest, jak budete s to, nejsvětějšímu tělu a nejsvětější krvi našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož se všemu tvorstvu, jak na nebi tak na zemi, dostalo pokoje a bylo usmířeno se všemohoucím Bohem (srov. Kol 1,20).
2. O mši svaté
218
Prosím také v Pánu všechny své bratry kněze, kteří jsou, stanou se a touží se stát kněžími Nejvyššího, aby, když chtějí slavit mši, byli čistí a s ryzím smýšlením, s uctivostí a se svatým a čistým úmyslem přinesli pravou oběť nejsvětějšího těla a krve našeho Pána Ježíše Krista; ne z nějakého světského důvodu, ani ne z bázně či lásky k některému člověku, »že by se chtěli dělat pěknými v lidských očích« (Kol 3,22). Ale celá vůle, pokud pomůže milost Nejvyššího, ať směřuje k Bohu a touží po tom, aby se tím zalíbila jen jemu, nejvyššímu Pánu, poněvadž jen on při tom působí tak, jak se mu líbí. Neboť kdyby někdo jednal jinak než podle jeho slova: »To čiňte na mou památku« (Lk 22,19), stane se zrádcem Jidášem a »proviní se proti tělu a krvi Páně« (1 Kor 11,27).
219
Vzpomeňte si, moji bratři kněží, na to, že v Mojžíšově zákoně je psáno, kdo jej přestoupil i jen ve vnějších věcech, umíral bez slitování soudem Pána. »Oč hroznější trest stihne toho, kdo by šlapal po Božím Synu, kdo by pokládal za něco všedního krev úmluvy, skrze kterou se mu dostalo posvěcení, kdo by se posmíval Duchu milosti« (Žid 10,29).
Neboť člověk pohrdá Beránkem Božím, zneuctívá ho a pošlapává, když, jak praví apoštol, svatý chléb Kristův nerozlišuje od jiných pokrmů nebo úkonů (srov. 1 Kor 11,29), nebo jej nehodně přijímá, nebo, i když je hoden, přijímá jej bez pravého ducha a nedůstojně. Neboť Pán praví slovy proroka: »Zlořečený, kdo koná dílo Páně nedbale« (Jer 48,10). A kněze, kteří si to nevezmou k srdci, opravdu zavrhuje, když říká: »Budu zlořečit vašim požehnáním« (Mal 2,2).
220
Poslyšte, moji bratři: je-li blahoslavená Panna Maria tak velice uctívána, jak se sluší, poněvadž ho nosila ve svém přesvatém lůně, jestliže blažený Křtitel se zachvěl a neodvážil se dotknout svaté hlavy Boží, je-li uctíván hrob, ve kterém kratičký čas ležel – jak svatý, spravedlivý a hodný musí pak být (ten), kdo se dotýká rukama, srdcem a ústy přijímá a jiným k přijímání podává Pána, který už nepřichází jako kdysi, aby zemřel, ale bude žít na věky a je oslaven a »na kterého touží patřit andělé« (1 Petr 1,12)? Vizte svou důstojnost, bratři kněží, a »buďte svatí, neboť on je svatý« (Lv 11,44). A jako vám dal Bůh, váš Pán, pro toto tajemství poctu nade všecky, tak i vy jej milujte, ctěte a oslavujte víc než všichni ostatní. Je velká bída a politováníhodná slabost, když vy, kteří ho máte tak blízko, staráte se ještě o něco jiného na světě.
221
Celé lidstvo ať se chvěje, celá země ať se třese a nebe ať jásá, když na oltáři je v rukou kněze Kristus, Syn živého Boha. Jak podivuhodná velikost a udivující snížení! Jak vznešená pokora! Jak pokorná vznešenost, že Pán vesmíru, Bůh a Boží Syn tak se ponižuje, že se pro naši spásu ukrývá pod nepatrnou způsobou chleba! Bratři, vizte Boží pokoru a před ním si vylévejte srdce (Žl 62/61,9)! Pokorně se proto skloňte, a on vás povýší (1 Petr 5,6). Nic ze sebe si proto neponechávejte pro sebe, aby vás celé přijal, když se vám celý podává.
3. Že má být sloužena jen jedna mše
222
Dále napomínám a povzbuzuji v Pánu, aby tam, kde se bratři zdržují, byla sloužena jen jedna mše denně, a to jak ji slaví svatá církev.
223
Kdyby tam bylo víc kněží, ať se ostatní kněží pro lásku spokojí s tím, že budou přítomni na mši jiného kněze. Vždyť Pán Ježíš Kristus naplňuje ty, kdo slouží mši, i ostatní, kteří jsou toho hodni.
I když ho vidíme na více místech, přece zůstává nerozdělen a netrpí zmenšováním, a jediný působí na všech místech, jak se mu líbí, s Otcem, naším Pánem, a Duchem svatým Utěšitelem na věky věků. Amen.
4. O úctě k svatým písmům
224
Protože ten, »kdo je z Boha, slova Boží slyší« (Jan 8,47), máme i my, kteří jsme zvláštním způsobem ustanoveni ke službě Boží, nejenom poslouchat a dělat, co Bůh říká, ale i opatrovat nádoby a ostatní předměty používané při bohoslužbě, které obsahují jeho slovo. Tím do nás hluboce vniká vznešenost našeho Stvořitele a naše závislost na něm.
225
Proto napomínám všechny své bratry a posiluji je v Kristu, aby, najdou-li kdekoli napsaná slova Boží, zacházeli s nimi co nejuctivěji, a pokud to záleží na nich, sbírali je a ukládali, najdou-li je na nedůstojných místech nebo někde pohozená, a tak v nich ctili Pána, který je mluvil. Mnoho věcí se totiž posvěcuje Božím slovem (srov. 1 Tim 4,5) a mocí slov Kristových se uskutečňuje svátost oltářní.
5. František vyznává svou vinu
226
Dále vyznávám se Bohu Otci i Synu i Duchu svatému, blahoslavené Marii vždy Panně, všem svatým v nebi i na zemi, bratru Eliášovi, ministrovi našeho řádu, a všem svým ostatním požehnaným bratřím ze všech svých hříchů. V mnoha věcech jsem zhřešil svou těžkou vinou, zvláště že jsem nezachovával řeholi, kterou jsem Pánu slíbil, a nemodlil jsem se hodinky, jak je řehole předpisuje, bud’ z nedbalosti, nebo pro nemoc, nebo proto, že jsem nevědomý a nevzdělaný.
6. O řeholi a o tom, jak se má konat bohoslužba hodin,
jakož i o tom, jak mají Menší bratři zpívat
227
Proto naléhavě prosím, jak jen mohu, generálního ministra bratra Eliáše, svého pána, aby se přičinil o neporušené zachovávání řehole ode všech, a aby klerici konali bohoslužbu hodin se zbožností před Bohem, a nemají při tom hledět na krásu hlasu, ale na soulad ducha, aby hlas byl jedno s duchem a duch aby zněl v souzvuku s Bohem. Tak se budou líbit Bohu čistotou srdce, a ne lichotit změkčilým hlasem uším lidu.
228
Já za svou osobu slibuji, že to budu pevně zachovávat, jak mi Pán dá milost, a chci, aby to bratři, kteří jsou se mnou, zachovávali při bohoslužbě hodin a při ostatních řeholních ustanoveních.
229
Ty bratry, kteří by to nechtěli zachovávat, neuznávám však za katolíky a za své bratry; nechci je ani vidět, ani s nimi mluvit, dokud nezmění názor.
230
To říkám i o všech ostatních, kteří se nevázaně potulují a nedbají řeholní kázně, protože náš Pán Ježíš Kristus vydal svůj život, aby neporušil poslušnost vůči svému nejsvětějšímu Otci.
* * *
231
Já, bratr František, neužitečný člověk a nehodné stvoření Boha, našeho Pána, žádám v Pánu Ježíši Kristu bratra Eliáše, ministra celého našeho řádu, a všechny generální ministry, kteří po něm přijdou, i ostatní kustody a kvardiány bratří, kteří nyní jsou a kteří budou, aby měli tento list u sebe, aby se jím řídili a pečlivě jej uchovávali. A prosím je naléhavě, aby bedlivě dodržovali, co je v něm napsáno, a ještě horlivěji se starali, aby to bylo zachováváno podle vůle všemohoucího Boha, nyní i vždycky až do skonání světa.
232
Buďte od Pána požehnáni, kdo to vyplníte, a Pán buď na věky s vámi.
Amen.
Modlitba
233
Všemohoucí, věčný, spravedlivý a milosrdný Bože, dopřej nám ubohým, abychom jen pro tebe konali to, o čem víme, že to chceš, a vždy chtěli to, co se ti líbí, abychom tak, vnitřně očištěni, uvnitř osvíceni a ohněm Ducha svatého rozníceni, mohli následovat stopy tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, a jen tvou milostí dojít k tobě, Nejvyšší, který v dokonalé Trojici a jednoduché Jednotě žiješ a vládneš a jsi oslavován jako všemohoucí Bůh na věky věků.
LIST MINISTROVI MENŠÍCH BRATŘÍ
Teprve pozdější rukopisy mají v nadpise »generálnímu ministrovi« a z obsahu nijak nevyplývá, že by šlo o bratra Eliáše. První část listu dává nahlédnout do typicky nového způsobu prožívání řeholního ideálu ve světě, druhá je důležitým dokladem o pravomoci generálních kapitul.
234
Bratru N., ministrovi.
Pán ti žehnej!
Pokud mohu, říkám ti k prosbě tvé duše toto: Všechno, co ti brání milovat Boha, tvého Pána, a všechny, kteří ti dělají těžkosti, ať jsou to bratři nebo jiní lidé, to všechno máš pokládat za milost. Taková ať je tvá vůle a ne jiná. To ti buď směrnicí pro pravou poslušnost vůči Bohu, tvému Pánu, a vůči mně; neboť jsem pevně přesvědčen, že v tom spočívá pravá poslušnost. A miluj ty, kdo ti dělají těžkosti, a nesmíš od nich nic jiného chtít, než jak Pán ti dá. A právě v tom je miluj a nepřej si, aby byli lepšími křesťany jen kvůli tobě.
235
A to ti buď milejší než život v poustevně. A podle toho chci poznat, že miluješ Pána a mne, jeho služebníka i tvého, když budeš takhle jednat: totiž aby nebyl ani jeden bratr na světě, i kdyby třeba nejtěžšího hříchu se dopustil, který by ti přišel na oči a musel pak odejít bez tvého slitování, pokud slitování hledá; a kdyby milosrdenství nehledal, zeptej se ho sám, zda nechce milosrdenství. A i kdyby ti pak ještě tisíckrát přišel na oči, měj ho rád víc než mne, abys ho přivedl k Pánu. A s takovými měj vždy slitování.
236
A co nejdříve oznam kvardiánům, že ses rozhodl takto postupovat.
237
Všechny kapitoly řehole, které pojednávají o smrtelných hříších, nahradíme s Boží pomocí na svatodušní kapitule touto kapitolou.
Kdyby některý bratr byl sveden zlým nepřítelem a smrtelně zhřešil, je pod poslušností povinen obrátit se ke svému kvardiánu. A všichni bratři, kteří by o jeho hříchu věděli, ať ho nezahanbují nebo mu to nevyčítají, naopak ať jsou k němu milosrdní a hřích svého bratra ať si nechávají pro sebe, neboť »lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní« (Mt 9,12). Jsou také pod poslušností povinni poslat ho s doprovodem ke svému kustodovi. Kustod ať se o něj sám milosrdně postará, jak by si sám přál, aby bylo o něj postaráno, kdyby byl v podobné situaci.
238
Kdyby upadl do lehkého hříchu, ať se vyzpovídá svému bratru, který je knězem; a není-li tam kněz, ať se vyzná svému bratru, dokud nenalezne kněze, který by mu dal svátostné rozhřešení, jak bylo řečeno; a ti nemají mít právo uložit mu jiné pokání než: »Jdi a už nehřeš« (Jan 8,11).
239
Aby se tento list neztratil, ponech jej u sebe až do Letnic, kdy budeš s bratry na kapitule. A s Boží pomocí se postarej, aby se doplnilo v řeholi toto i všechno ostatní, co v ní ještě nedostačuje.
LIST VŠEM KUSTODŮM MENŠÍCH BRATŘÍ
Obsahem je příbuzný s listem všem duchovním a s odkazem, takže i oba tyto listy vznikly patrně v posledním roce Františkova života.
240
Všem kustodům Menších bratří, k nimž se tento list dostane, přeje bratr František, váš služebník v Bohu, našem Pánu, a docela nepatrný člověk, spásu v nových znameních nebe a země, která jsou velká a vznešená u Pána, a přece mnoho lidí, ba i řeholníků, je nepovažuje za tak významná.
241
Prosím vás naléhavěji, než kdybych prosil sám za sebe, abyste, pokud to bude vhodné a budete vidět, že to může přinést užitek, pokorně prosili duchovní, aby nejsvětější tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista i napsaná jeho svatá jména a slova, která toto tělo svátostně zpřítomňují, měli nade vše v úctě. Kalichy, korporály, oltářní ozdoby a vše, co náleží k oběti, ať je drahocenné. A je-li někde nejsvětější tělo Páně uchováváno docela chudě, ať je podle předpisů církve uloží na důstojném místě a pečlivě uzavřou a s velkou úctou přenášejí a druhým podávají s pravou zbožností.
242
Také napsaná jména a slova Páně, jsou-li na nečistých místech, ať jsou sebrána a uložena na čestném místě.
243
A při každém svém kázání napomínejte lid ke kajícímu životu, a že nikdo nemůže být spasen, nepřijímá-li nejsvětější tělo a krev Páně. A když je kněz na oltáři obětuje nebo někam přenáší, pak ať všichni lidé pokleknou a vzdají chválu a čest Pánu, živému a pravému Bohu.
A jeho chválu zvěstujte a kažte všem lidem tak, aby každou hodinu, a když vyzvánějí zvony, vždy veškerý lid na celé zemi vzdával chválu a dík všemohoucímu Bohu.
244
A vy všichni moji bratři kustodové, k nimž se tento list dostane, kteří jej pak opíší, budou u sebe uchovávat a nechají opsat pro ty bratry, kteří zastávají kazatelský úřad a mají na starosti bratry, a kteří to, co je v tomto listě napsáno, budou až do své smrti kázat, vězte, že máte požehnání Boha, svého Pána, i moje. A ať je jim to uloženo pod pravou a svatou poslušností. Amen.
LIST VŠEM KVARDIÁNŮM MENŠÍCH BRATŘÍ
Jde patrně spíše o doprovodný lístek k »Listu všem kustodům« a k »Listu vládcům lidu«.
245
Všem kustodům Menších bratří, kteří tento list dostanou, spásu a svatý pokoj v Pánu od bratra Františka, nejmenšího ze služebníků Božích.
246
Pamatujte, že před Bohem jsou mnohé věci důležité a vznešené, které lidé pokládají za bezcenné a opovrženíhodné; a jiné jsou milé a vážené u lidí, kdežto u Boha platí za bezcenné a opovrženíhodné.
247
Proto vás prosím před Pánem Bohem, jak jen mohu, abyste ten list, který pojednává o nejsvětějším těle a krvi našeho Pána, dali biskupům a jiným duchovním a chovali v paměti, co jsem vám v této věci doporučil.
248
Druhý list, který vám posílám, odevzdejte vladařům, konšelům a knížatům národů. Obsahuje výzvu, aby byla šířena Boží chvála v zemích a mezi národy. Postarejte se, aby se hned pořídil dostatek opisů a aby byly svědomitě doručeny všem, kterým mají být doručeny.
Pán ať je s vámi.
SOUKROMÉ LISTY
List bratru Lvovi
Zachoval se v originále psaném Františkem.
249
Bratře Lve, tvůj bratr František ti přeje spásu a pokoj.
250
Tak ti to říkám, můj synu, jako matka, a všechno, co jsme mluvili po cestě, shrnuji krátce v tomto listu jako radu, abys už nepotřeboval chodit ke mně poradit se – tedy říkám ti toto: Jakým způsobem se ti kdy bude zdát lepší líbit se Pánu Bohu a následovat jeho šlépěje a jeho chudobu, učiň to s Božím požehnáním a z poslušnosti vůči mně. A myslíš-li, že je třeba, abys za mnou přišel pro pokoj své duše nebo pro povzbuzení, přijď, Lve, kdykoli chceš.
List bratru Antonínovi
251
Bratru Antonínovi, mému biskupovi, přeji spásu já, bratr František.
252
Souhlasím, abys přednášel bratřím posvátnou teologii, jen když při této činnosti nepotlačíš ducha svaté modlitby a zbožnosti, jak to stojí v řeholi. Buď zdráv.
List paní Jakubě
253
Paní Jakubě, služebnici Nejvyššího, posílá bratr František, chudičký Kristův, pozdrav v Pánu v jednotě Ducha svatého.
254
Věz, nejmilejší, že Bůh mi svou milostí zjevil, že konec mého života je už blízko.
255
Proto, chceš-li mne zastat naživu, jakmile dostaneš tento list, rychle přijeď k Panně Marii Andělské. Nepřijdeš-li do soboty, nenalezneš mne už naživu. Přines s sebou režné plátno na zabalení mého těla a svíce k pohřbu. Prosím, přines mi také zákusky, které jsi mi dávala, když jsem ležel nemocen v Římě.
