Když se řekne Nagasaki, snad každý si vybaví hrůzné svržení atomové bomby v roce 1945. Avšak o 350 let dříve zde nalezly mučednickou smrt desítky křesťanů, mezi nimi i Menší bratři františkáni a 15 jejich terciářů. Místo se od té doby nazývá „svatý pahorek“. Dopis od jednoho tamějšího bratra je svědectvím o víře silnější než jakákoliv překážka.
I nám se tak může být tento příběh inspirací ve víře nebo příležitostí k modlitbě za ty, kteří trpí pronásledováním.
Z dopisů svatého Petra Křtitele, 1597
Z bratří, kteří jsme zde v Japonsku, nás bylo šest uvězněno a mnoho dní drženo v žaláři. Spolu s námi tři Japonci z Tovaryšstva Ježíšova, z nichž jeden má sliby, a ještě další věrní křesťané. Je nás dohromady dvacet čtyři. Nyní jsme na cestě v tomto dost mrazivém zimním měsíci a vedou nás s koňmi a početnou hlídkou. Některé dny bylo určeno k našemu střežení víc než dvě stě lidí. My jim nebráníme, a velmi potěšeni Pánem, v radosti téhož Pána, pokračujeme v cestě. Vždyť při vynesení rozsudku bylo řečeno, že budeme ukřižováni za to, že jsme kázali zákon Boží proti královskému nařízení, ostatní však proto, že jsou křesťané. Kdo tedy touží zemřít pro Krista, má nyní dobrou příležitost. Jsem přesvědčen, že by to velmi prospělo věřícím těchto míst, kdyby zde byli řeholníci našeho řádu. Dokud zde však bude vládnout tento král, mohou si být jisti, že nebudou dlouho chodit v našem hábitu po Japonsku. Rychle je pošle na věčnost, ke které vede také nás. Rozsudek, který byl proti nám vynesen, je napsán na tabuli a je nesen před námi. Je v něm řečeno, že jsme odsouzeni, protože jsme kázali zákon Nauan (to je křesťanský) proti příkazu Taycosama, a že budeme ukřižováni, až dojdeme do Nagasaki. Proto jsme co nejšťastnější a máme útěchu v Pánu, neboť jsme ztratili svůj život pro hlásání jeho Zákona. Je nás tu šest bratří a osmnáct Japonců, všichni k smrti odsouzení, někteří jako kazatelé, jiní jako křesťané. Ze Společnosti Ježíšovy je jeden bratr, druhý katecheta a třetí laik.
Vyvedli nás z vězení a posadili na vozy. Všem nám byla uříznuta část ucha, a tak nás vezli ulicemi Meaca za doprovodu mnoha lidu a vojáků. Potom nás opět zavřeli do vězení. Příští den nám pevně svázali ruce za záda a na koních nás dopravili do obce Usaca. Následujícího dne nás vyvedli z vězení, posadili na koně a znovu vedli ulicemi obce. Pak nás dopravili do obce Sacáy a tam s námi učinili totéž. V těchto třech obcích byl vždy veřejný hlasatel. Věděli jsme, že jsme odsouzeni na smrt, avšak teprve v obci Usaca jsme se dověděli, že tento náš konec byl určen tak, že zemřeme v Nagasaki.
Vaše láska kéž nás pro lásku Boží všemi silami doporoučí Bohu, aby oběť našeho života byla Bohem přijata. Z toho, co jsem zde zaslechl, mám za to, že budeme ukřižováni nejbližší pátek, neboť téhož dne nám uřízli v Meaca část ucha – to jsme přijali jako dar Boží. A tak vás my všichni s velkou naléhavostí prosíme, abyste se za nás modlili v lásce Boží.
Podpořte nás, nejmilejší bratři, svými modlitbami, aby naše smrt byla přijata božským Majestátem, a v nebi, kam doufáme, že z vůle Boží jdeme, budeme na vás vzpomínat. Avšak ani zde nezapomínám na vaši lásku – z celého srdce jsem vás miloval a miluji. Vám svěřuji pokoj a lásku našeho Pána Ježíše Krista. Buďte zdrávi, nejmilejší bratři! Už není více času na mluvení. Až v nebi. Nezapomeňte na mne.
