Že se nemusí svatost projevovat jen nějakými mimořádnými činy, ale může být skrytá jako perla ve všedním dni, dokazuje polský františkán Alojzy Koziba (1855-1939). Ten pracoval celý život jako švec a staral se o chudé. Papež František tento měsíc schválil jeho hrdinské ctnosti, což je důležitý krok na cestě k blahořečení.
Bratr Alojzy se narodil 29. června 1855 v polské Libuszy jihovýchodně od Krakova. Jeho rodiče byli chudí venkované a dobří křesťané.
Poté, co se vyučil ševcem, vstoupil ve 23 letech k Menším bratřím v Jarosławi. Do noviciátu jej představení poslali do Wieliczky, kde nakonec strávil celý svůj život.
Vykonával skromné práce ševce, zahradníka, zdravotníka, byl také pověřen péčí o chudé. Avšak bratr Alojzy vynikl především při plnění svého úkolu žebrání o almužnu. Když chodíval ode dveří ke dveřím, přinášel lidem františkánskou radost a pokoru. Hlásal slovo evangelia, vyučoval druhé ve víře, rozdával dobrou literaturu, povzbuzoval nemocné a přinášel radost dětem.
Zemřel 4. ledna 1939 ve věku 84 let během návratu z almužny. Již tehdy jej provázela pověst svatosti.
Bratr Alojzy Kosiba OFM nám tak může být nejen příkladem, ale i pomocníkem, jak prožívat s Kristem ty nejvšednější okamžiky našeho života. I v nich se skrývá svatost jako vzácná perla, pro kterou stojí za to obětovat všechno ostatní.
(foto: Archiwum ojców franciszkanów)
