Situace v Aleppu je stále kritická: lidé zde žijí ve strachu, bez práce, elektřiny a základních potřeb pro každodenní život. Přesto zdejší křesťané zakouší Boží štědrost a sílu vzkříšeného Krista. V dopise rozeslaném krátce před Velikonocemi o tom píše správce farnosti sv. Františka v Aleppu Ibrahim Alsabagh OFM.
Dopis františkánů z Aleppa
Milí přátelé,
s velkou radostí a vírou se blížíme k slavení nejdůležitější událost naší křesťanské víry: vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista, který svou smrtí a vzkříšením přemohl smrt a zlo, a v hojnosti nás naplňuje svým životem. On sám je naším životem, naší nadějí… naším Pokojem.
V jaké atmosféře budou slavit letošní Velikonoce křesťané v Aleppu? V atmosféře vzkříšení? Skončila již skutečně válka? Ozbrojené skupiny odešly z Aleppa a proud střel již nepustoší naše domy. Vrátili jsme se do spálené země a do zcela zničených budov. Mnoho rodin ztratilo své domovy a nyní žije v bídných podmínkách, téměř nelidských…
Mír je stále velmi křehký. Nežijeme v bezpečí, stále jsou zde náznaky „spících“ teroristických buněk, které se mohou kdykoliv probudit. Žijeme v neustálém strachu z atentátů, zejména během svátků a oslav…
Válka okolo města pokračuje; v noci slyšíme bombardování a střelbu; přichází mnoho oddílů mladých lidí, kteří jsou povoláni do vojenské služby… někdy je jediná silnice vedoucí k Aleppu zablokovaná kvůli bojům. Ihned pak stoupnou ceny… V případě, že obležení trvá déle než tři dny, chybí ovoce a zelenina, které přicházejí z venkova… Mladí lidé jsou odváděni do vojenské služby; často se jedná o otce rodin nebo jejich jedinou ekonomickou podporu…
Trpíme také nedostatkem vody. Elektřina funguje pouze během dne po dobu několika minut…
Před válkou bylo Aleppo největším průmyslovým městem v Sýrii, zajišťujícím 60% produkce v zemi. Dnes je město paralyzováno, bez průmyslu.
Životní podmínky jsou zde velmi tvrdé. Schází to nejnutnější pro každodenní život. Mnoho lidí trpí, je zasaženo utrpením a chudobou. Mnoho lidí ztratilo jako Job v životě všechno: domov, rodinu, zdraví…
Máme velmi vysokou nezaměstnanost a ceny jsou opravdu vysoké. Dokonce i ti, kteří mají práci a pracují celý den, si nedokáží vydělat to nejnutnější, aby mohli během měsíce živit rodinu, nakoupit hygienické potřeby, léky apod. 93% rodin potřebuje pomoc. Skutečně mnoho lidí je nemocných, dokonce hospitalizovaných kvůli otravě vody. Není zde pitná voda, je nutné ji kupovat a je velmi drahá.
Ale oheň pod popelem stále doutná… Klíčí naděje
- ti, kdo přijímají pomoc od farnosti, se ptají: A jak mohu pomoci já druhým? A nabízí se jako dobrovolníci
- děti si během postní doby něco odpíraly a za ušetřené peníze koupily sladkosti pro staré lidi v domově pro seniory. Předaly jim tak lásku a radost
- mladí lidé vykonali pouť do kostelů zničených válkou. Tímto gestem vyjádřili svůj smutek, ale i víru ve skutečnost, že opravdová církev formuje své věřící, Kristovy učedníky, a jejich touhu obnovit zemi podle příkladu sv. Františka, patrona naší farnosti.
To jsou jen malé příklady… Velké věci začínají od malých věcí, od těch nejjednodušších: podání ruky, úsměv… Máme velkou naději, že tato malá semínka vykonají velké zázraky.
Dnes slyšíme o „velkém vlivu“ církve v Aleppu, její „velké morální síle“, a my chceme využít naší morální autority, abychom vedli zemi k dialogu, míru, k obnově této krásné společnosti-mozaiky, která byla zraněna ve své jednotě.
Toto poslání, které nám svěřil Pán, přijímáme jako příležitost, jak svědčit o postojích vyjádřených v evangeliu. Ježíš nám totiž řekl: „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“(Mt 18, 10)
Viděli jsme štědrost Někoho, kdo daroval svůj život za nás, a svou duchovní i humanitární službou neděláme nic jiného, než že odrážíme Jeho štědrost a lásku, aniž bychom očekávali něco nazpátek. To je naše radost a naše síla. Tato síla lásky nám byla daná Někým, kdo zvítězil nad silami zla a smrti… to je „síla jeho vzkříšení“, která nám dává každý den život v tajemství jeho Těla a jeho Krve. A díky tomu můžeme dělat v oblasti služby druhým více, než zmůžeme a než si dokážeme představit.
O této síle vzkříšení jen prostě svědčíme, i vám, bratři a sestry z celého světa, části jediného Kristova Těla, kteří zakoušíte, stejně jako my, tentýž zdroj života a jednání.
Přejeme vám, abyste stále více vnímali tuto sílu Zmrtvýchvstalého ve vašich životech, a abyste se stále více stávali svědky této síly, jež zvítězila nad smrtí a hříchem, a stávali se sami pramenem věčného života pro všechny, kdo jsou vám nablízku.
Přejeme vám požehnané Velikonoce
Bratr Ibrahim ofm
(převzato z webu www.cirkev.cz)
