Františkánský terciář sv. Benedikt Josef Labre je patronem lidí bez domova a poutníků. Sám žil na římských ulicích mnoho let. Na tohoto světce se můžeme obracet nejen s prosbou o pomoc pro nás, ale i pro všechny, kdo nemají domov. Světec nám také ukazuje, že ke svatosti není potřeba mít žádné zvláštní schopnosti.
„Kristův bezdomovec“ Benedikt Josef Labre se narodil 26. března 1748 v Amettes v severozápadní Francii. Jelikož u něj jeho otec již od dětství pozoroval něžnou zbožnost a zapomínání na sebe, začal uvažovat o jeho kněžství. Ve dvanácti letech jej svěřil rodnému bratrovi, knězi Františkovi, aby Benedikta připravil na první svaté přijímání a naučil jej základy latiny.
V šestnácti letech oznámil Benedikt rodičům, že se chce stát trapistickým mnichem. Vstoupil nakonec ke kartuziánům, kde jej však ihned po vstupu do cely zachvátila bolestná úzkost a zvracení. Vrátil se tedy domů a došel k mnichům v Mortagne a později stovky kilometrů k trapistům v Sept-Fonts. I zde byl však nakonec odmítnut. Znovu zkusil kartuziány, avšak poté, co zde nalezl tytéž úzkosti, mu představený po několika měsících řekl: „Prozřetelnost vás nevolá k našemu způsobu života. Následujte Boží vnuknutí.“
Benedikt objevil Boží vůli během patnácti let putování Evropou. Chodil s provazem kolem pasu, dřevěnou miskou u pasu, křížem na prsou a růžencem na krku. V pytli nosil knihy Následování Krista, Nová zákon, breviář a knihu od Ludvíka z Granady.
Roku 1770 dorazil do Assisi a poté do Říma. Vmísil se zde mezi chudé, navštěvoval baziliky i Koloseum. Když se jej někdo zeptal: „Co tu děláš?“ odpovídal: „Konám Boží vůli.“
„Chudák z Kolosea“, jak jej lidé nazývali, se přes den modlíval v kostelích. Někdy se mu kněží rozpakovali podat sv. přijímání, když jej viděli otrhaného a pokousaného hmyzem. Avšak když světec přijal eucharistického Krista, na patenu často padaly slzy.
Z Říma vždy odcházel potichu a vracel se pěšky. Jedenáctkrát putoval do Loreta, kde je uctíván domek Panny Marie. Navštívil také Bari, kde ne nacházejí ostatky sv. Mikuláše, La Vernu, horu stigmatizace sv. Františka, Compostelu nebo mariánské poutní místo Einsiedeln ve Švýcarsku. Celkem ušel 30 tisíc kilometrů.
Když je někdo viděl vyčerpaného, často říkal: „Ubohý nešťastník“. On odpovídal: „Proč nešťastník? Nešťastníci jsou lidé v pekle, kteří ztratili Boha navždy.“
Sv. Benedikt měl velkou úctu k eucharistickému Kristu a k Panně Marii. Jeho duchovní vůdce, P. Marconi, jednou řekl: „Stačilo jej vidět klečícího před oltáři Panny Marie, aby člověk viděl celé ‚hromady něhy‘ k ní. Skrze jeho oči, které čas od času otevíral, bylo možné vidět cit jeho ducha.“
V posledních letech života již neodcházel z Říma. Odříkání, pokání i horečka jej následně i omezily v pohybu. Dva dny před Velkým pátkem, 26. dubna 1783, tedy v 35 letech, se ještě zúčastnil dvou mší sv., vyslechl si pašije a večer zemřel. Jeho pohřeb byl velkou slavností, tělo je uchováno v kostele Santa Maria dei Monti. Šedesát dní po pohřbu se na jeho hrobě odehrálo již 136 zázračných uzdravení. Mnoho lidí přivedl Benedikt k obrácení a blíže k Bohu.
Je patronem lidí bez domova a poutníků.
(podle článku na http://www.assisiofm.it/)
