V sobotu 11. ledna 2025 zahájila Františkánská rodina v Assisi připomínku osmistého výročí Chvalozpěvu stvoření. V následujícím roce si františkáni na celém světě budou připomínat sepsání poetické modlitby, v níž sv. František z Assisi chválí Boha v celém stvoření.
V kostele San Damiano poblíž Assisi, kde vznikla největší část Chvalozpěvu, četli účastníci úryvky z františkánských pramenů, který vypráví o sepsání modlitby, a některé biblické pasáže, jež chválí stvoření. Poté vystoupili představitelé Františkánské rodiny.
Pro generálního ministra Řádu menších bratří br. Massima Fusarelliho je Chvalozpěv jistě básní, ale především modlitbou: „Tento text je třeba číst s duší plnou modlitby, abychom mu skutečně porozuměli. Chceme se s Františkovou modlitbou spojit svou vírou, která se projevuje modlitbou a díkůvzdáním,“ řekl br. Massimo a připomněl, že všechno stvoření nám ukazuje na Boha tehdy, pokud se na ně umíme dívat správnýma očima, osvícenýma vírou a upřenýma na Ježíše Krista, jenž je sluncem spravedlnosti vycházejícím shůry.
Sobotní akce pokračovala v místě, kde se připomíná Františkovo svlečení před biskupem. Následně se účastníci odebrali do baziliky svatého Františka k modlitbě chvály u hrobu Serafínského otce.
Takto popisují sepsání Chvalozpěvu stvoření Františkánské prameny
Dva roky před smrtí ležel v chatrči u svatého Damiána a velmi trpěl očními bolestmi. Po více než šedesát dní nesnesl ani denního světla, ani ohně. (…) Když viděl blažený František, že je mučen tolika kříži, tu pohnut bolestí sám nad sebou zasténal: »Pane, vzhlédni k mé pomoci v mých nemocech, abych je mohl trpělivě snášet.« A hned mu bylo v duchu řečeno: »Pověz mi, bratře, kdyby ti někdo dal tak veliký a drahocenný poklad za tvé nemoci a útrapy, že by celá země ve srovnání s ním nebyla ničím, že by ses z něho radoval?« Odpověděl blažený František: »To by byl, Pane, poklad opravdu veliký a drahocenný, nesmírně podivuhodný a žádoucí.«
A opět mu bylo řečeno: »Bratře, raduj se a plesej ve svých křížích a nemocech; a v budoucnosti buď tak klidný, jako bys už byl v mém království!«
Když ráno vstal, pravil ke svým bratřím: »Kdyby nějaký císař dal svému služebníku jednu zemi, zdali by se tento neradoval? A kdyby mu dal celé císařství, nebyla by jeho radost ještě větší? I já se musím velmi radovat ze svých nemocí a křížů. Musím zůstat silný v Pánu a neustále vzdávat díky Bohu Otci, jeho jedinému Synu, Pánu Ježíši Kristu, i Duchu svatému za tak velikou milost, kterou mi prokázal. Totiž již za živa ujistil mne, nehodného sluhu, svým královstvím. Proto teď složím k jeho chvále, k naší útěše a k povzbuzení bližních novou píseň. Budou to Chvály Hospodinovy za stvořené věci, kterých denně užíváme a bez kterých nemůžeme být živi; kterými však lidské pokolení i velmi uráží Tvůrce a svého Pána. Stále jsme nevděční a zapomínáme na tak velké milosti a dobrodiní, protože nechválíme Hospodina, Stvořitele a dárce všeho dobra, jak toho zasluhuje.«
Posadil se, chvilku přemýšlel, a pak složil Píseň o bratru slunci. Složil také nápěv a naučil jej zpívat své bratry. (Zrcadlo 100, FF 1799)
Toto jsou slova Františkovy sluneční písně, včetně dodatků o odpuštění a smrti, které složil později.
Nejvyšší, všemocný, dobrý Pane,
tobě bud’ chvála, sláva, čest a všechno dobrořečení.
Patří tobě jedinému, Nejvyšší,
a žádný člověk není hoden vyslovit tvé jméno.
Ať tě chválí, můj Pane, všechno, co jsi stvořil,
zvláště pak bratr slunce, neboť on je den a dává nám světlo,
je krásný a září velkým leskem, vždyť je, Nejvyšší, tvým obrazem.
Ať tě chválí, můj Pane, sestra luna a hvězdy,
stvořil si je na nebi jasné, vzácné a pěkné.
Ať tě chválí, můj Pane, bratr vítr a vzduch i oblaka,
jasná obloha i každé počasí, kterým živíš své tvory.
Ať tě chválí, můj Pane, sestra voda,
která je velmi užitečná, pokorná, vzácná a čistá.
Ať tě chválí, můj Pane, bratr oheň, kterým osvětluješ noc,
a on je pěkný, příjemný, mocný a silný.
Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra matka země,
která nás živí a slouží nám a rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu.
Ať tě chválí, můj Pane, ti, kdo odpouštějí pro tvou lásku
a snášejí nemoci a soužení. Blaženi ti, kdo je snesou v pokoji,
neboť ty, Nejvyšší, dáš jim korunu.
Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra smrt těla,
žádný živý člověk jí nemůže uniknout.
Běda těm, kdo zemřou v smrtelných hříších.
Blaze těm, které nalezne spojeny s tvou nejsvětější vůlí,
neboť druhá smrt jim neublíží.Chvalte mého Pána, dobrořečte a děkujte mu
a služte mu s velikou pokorou.
