Řád menších bratří a Kustodie Svaté země se společně s maronitskou církví připravují na velmi významnou událost: 20. října 2024 bude jedenáct „damašských mučedníků“, osm františkánských bratří a tři maronitští laici, kteří byli v noci z 9. na 10. července 1860 v syrském Damašku zabiti pro nenávist k víře, prohlášeno za svaté.
Generální ministr Řádu menších bratří Massimo Fusarelli navrhl vytvořit partnerství konventu Panny Marie Sněžné a damašského konventu, jelikož se osud damaškých mučedníků v mnohém podobal osudu 14 pražských mučedníků.
Historické souvislosti
Mučednická událost je zasazena do kontextu pronásledování křesťanů šíitskými Drúzy, které se od jara 1860 rozšířilo z Libanonu do Sýrie. Dne 9. července 1860 vtrhl fanatický dav pronásledovatelů do hustě obydlené křesťanské čtvrti Damašku, která čítala asi 3 800 domů, a po uzavření všech únikových cest se oddával nejrůznějším násilnostem. Ještě téže noci se komandu výtržníků, podněcovaných náboženskou nenávistí, podařilo proniknout skrytými dveřmi, které naznačil zrádce, do františkánského kláštera svatého Pavla : zde bylo barbarsky povražděno osm menších bratří – sedm španělské a jeden rakouské národnosti – a tři maronitští laičtí křesťané.
Všem bylo jasné, že se jedná o mučednickou smrt: před zasazením smrtelných ran útočníci požádali jedenáct obětí, aby se zřekly křesťanské víry a přijaly islám, což bylo rozhodně odmítnuto. Pius XI. je v roce 1926 blahořečil.
Hrdinní svědkové víry
Manuel Ruiz López
Kněz provincie Neposkvrněného početí, bosých nebo alkantarínských františkánů (1804-1860).
Narodil se v roce 1804 v San Martín de las Ollas v Burgosu (Španělsko), do řádu menších bratří vstoupil v roce 1825 a na kněze byl vysvěcen v roce 1830.
Následujícího roku byl vyslán do Svaté země, kde po osvojení místních jazyků vykonával plodný apoštolát. V roce 1847 se musel ze zdravotních důvodů vrátit do Evropy, ale v roce 1858 se do Svaté země vrátil. V noci masakru, jakmile vzbouřenci vstoupili do kláštera, běžel do kostela, aby zkonzumoval eucharistické způsoby, aby nebyly znesvěceny. Byl zabit u oltáře.
Carmelo Bolta Bañuls
Kněz provincie svatého Františka z Valencie z řádu menších bratří observantů (1803-1860).
Narodil se v roce 1803 v Real de Gandía ve Valencii (Španělsko).
V roce 1825 byl přijat do řádu menších bratří a v roce 1829 byl vysvěcen na kněze. V roce 1831 odešel do Svaté země, kde pobýval v klášterech v Jaffě, Damašku a Ain Karemu na poutním místě Navštívení Panny Marie. V roce 1851 byl přeložen do Damašku jako farář a učitel arabštiny.
Engelbert Kolland
Kněz tyrolské provincie svatého Leopolda z řádu reformovaných františkánů (1827-1860).
Narodil se v roce 1827 v Ramsau v rakouském Salcburku. Do řádu menších bratří vstoupil v roce 1847 a na kněze byl vysvěcen v roce 1851. Do Svaté země se dostal v dubnu 1855. Svůj misionářský apoštolát vykonával nejprve v klášteře Božího hrobu a poté v Damašku, kde si ho obyvatelstvo velmi oblíbilo. V noci masakru byl jediným z bratří, který zemřel mimo klášter.
Nicanor Ascanio Soria
Kněz kastilské provincie Menších bratří observantů (1814-1860)
Narodil se v roce 1814 ve Villarejo de Salvanés v Madridu (Španělsko).
V roce 1830 vstoupil do řádu menších bratří. Vzhledem k rušení řeholních řádů byl vysvěcen na kněze v diecézním kléru. Po znovuotevření koleje pro misie v Priego de Cuenca mohl v roce 1858 znovu vstoupit do řádu menších bratří. Do Svaté země dorazil v únoru 1859 a byl určen pro klášter v Damašku.
Připravenost na mučednickou smrt byla stálou notou jeho spirituality.
Nicolás María Alberca Torres
Kněz misijní koleje v Priegu (Cuenca), z řádu menších bratří observantů (1830-1860)
Narodil se v roce 1830 v Aguilar de la Frontera v Córdobě (Španělsko).
Dříve působil jako řeholník mezi bratry v nemocnici Jesús Nazareno v Córdobě, v roce 1856 byl přijat mezi Menší bratry a v roce 1858 vysvěcen na kněze.
Povolán k misionářskému životu přijel v roce 1859 do Svaté země a byl určen do kláštera v Damašku, aby se naučil arabsky.
Pedro Nolasco Soler Méndez
Kněz z misijní koleje v Priegu (Cuenca), z řádu menších bratří observantů (1827-1860)
Narodil se v roce 1827 v Lorce, Murcia (Španělsko).
Po několika pracovních zkušenostech byl v roce 1856, ve věku 29 let, přijat do řádu menších bratří a v roce 1857 vysvěcen na kněze.
Následujícího roku se přihlásil do misie Kustodie Svaté země, kam dorazil 20. února 1859. Byl určen do kláštera svatého Pavla v Damašku, kde strávil něco málo přes rok, než podstoupil mučednickou smrt.
Francisco Pinazo Peñalver
Řeholník provincie svatého Františka ve Valencii z řádu menších bratří observantů (1802-1860)
Narodil se v roce 1802 ve vesnici El Chopo v Alpuente ve Valencii (Španělsko).
Do noviciátu Menších bratří byl přijat v roce 1831. Jako laický bratr vykonával úřad sakristána až do roku 1835, kdy byly ve Španělsku zrušeny řeholní řády. Aby se mohl znovu zapojit do komunitního života, rozhodl se pro Kustodii Svaté země, kam dorazil v říjnu 1843.
Asi 17 let pracoval jako kuchař a krejčí v různých klášterech. V klášteře v Damašku byl v době svého umučení sakristánem.
Juan Jacob Fernández
Řeholník provincie svatého Jakuba z Compostelly z řádu menších bratří observantů (1808-1860)
Narodil se v roce 1808 v Moire v Ourense (Španělsko).
V roce 1831 vstoupil jako laický bratr do řádu menších bratří.
Zrušení řeholních řádů v roce 1835 přerušilo na několik let jeho zkušenost s konventním životem. V roce 1858 požádal o připojení ke Kustodii Svaté země. V roce 1859 se usadil v klášteře v Damašku jako kuchař.
Francis Massabki
Maronitský křesťan, obchodník s hedvábím, byl v Damašku dobře známý a ceněný jako zbožný muž.
Byl ženatý, otec osmi dětí, které všechny vychovával podle křesťanských hodnot, a všude dával příklad velké štědrosti, zejména vůči chudým a potřebným.
Přilnul k františkánským bratřím, pro které působil jako prokurátor. Spolu se svými bratry Mootiem a Rafaelem byl v hodině své mučednické smrti v klášteře svatého Pavla.
Mooti Massabki
Žil se svou ženou a pěti dětmi ve stejném domě jako jeho starší bratr František.
Denně navštěvoval klášter svatého Pavla, a to jak kvůli modlitbě, tak kvůli výuce v místní chlapecké škole.
Byl připraven prolít svou krev za Krista, jak učil v hodinách katechismu, a neváhal obětovat svůj život ve jménu víry.
Rafael Massabki
Mladší bratr Františka a Mootiho, svobodný, ochotně poskytoval svou pomoc řeholníkům i vlastní rodině; byl velmi oddaný Panně Marii a dlouho setrvával na modlitbách v klášterním kostele.
(zdroj: Kustodie Svaté země)
V noci z 9. na 10. července 1860, kdy do kláštera vtrhli drúzové, byl stále přítomen ve zdech kláštera svatého Pavla, kde byl spolu se svými dvěma bratry zabit.
