Během provinční kapituly kázal náš provinciál br. Jakub o tom, jak Duch sv. působí i skrze bratry. Jeho poznámky z kázání zde zveřejňujeme:
Dnes slavíme svátek posvěcení baziliky sv. Františka z Assisi. Kapituly bratří byly v prvních časech řádu vždy od dob sv.Františka pořádané na Letnice. I František nazýval Ducha svatého generálním ministrem řádu. Jsem rád, že i my jsme mohli slavit naší kapitulu v tomto období. Náš svatý bratr František stále připomínal, že život bratří menších je žít svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista a že bratři mají mít Ducha Páně a jeho svaté působení, což jak připomíná náš generální ministr Massimo Fussareli, je jádrem naší řehole.
Bratrství
Náš gen. vizitátor i gen.ministr nám oba připomínali důležitost bratrství, za což jim moc děkujeme. Vzájemné naslouchání. Základní jednotkou řádu je jednotlivý bratr, jak nám říká definice z plenárního koncilu řádu v Mexiku v roce 2001. Bratr, kterého se dotkne svou inspirací, svým působením Duch svatý, se stává bratrem, kterého Duch Boží postrkává stát se bratrem “ve vztahu s druhými bratry”. K druhému bratru máme přistupovat s pokorou. Jako menší.
Co chci říct a zdůraznit v této promluvě je, že se máme zkusit připojit se k bratrově evangelijní inspiraci Ducha svatého v něm a skrze něj. Aneb jak říká František v komentáři k Otčenáši: “když se budeme radovat z dobra druhých jako z vlastního”.
Jinými slovy bychom mohli říct: Nechat vykvést bratra. (srov. Giacomo Bini-poslední promluva svého života) Nechat ho vykvést v Duchu svatém, pomoci mu, aby vykvetl, vykvést spolu. NAslouchat mu, všimnout si jeho daru, charismatu, působení Ducha sv. v něm a připojit se k němu.
Bratr Lukáš, provinciál dominikánů nám také připoměl naše františkánské charisma slovy: radikální a lidští.
Jsme jak připomíná sv. František poutníci a cizinci na misii v tomto světě, ale zároveň nesmíme ztratit druhou dimenzi našeho života – umět stát v tichém vánku jako prorok Eliáš = ztišit se a zastavit. Tyto dvě dimenze jsou pro menšího bratra neoddělitelné. Udělat si čas. Františkův život s Pánem začínal v modlitbě, často přebýval v poustevně v jeskyni s průrvou ve skále a dřevěným křížem v samotě. A v krizi po návratu ze Sv.Země jde zase do poustevny na La Verně, kde se nechává přetvářet v milovaného.
BUĎ VŮLE TVÁ JAKO V NEBI TAK I NA ZEMI: abychom tě milovali celým srdcem – když na tebe budeme stále myslit; celou duší – když po tobě budeme stále toužit; celou myslí – když k tobě budeme řídit všechny své úmysly a ve všem budeme hledat tvou čest; a celou svou silou – když dáme všechnu svou energii a schopnosti duše i těla do služby tvé lásce a nikam jinam; a abychom milovali svého bližního jako sami sebe – když strhneme všechny, jak jen jsme schopni, ke tvé lásce, a když se budeme radovat z dobra druhých jako z vlastního, budeme mít účast na jejich utrpení a neublížíme nikomu.
Přijď , Duchu svatý, a obnov tvář země, obnovuj stále tvář i naší provincie, našich komunit farností společenství i našich srdcí !! Amen
