V pondělí 17.10.2022 jsme prožili mši svatou k desátému výročí blahořečení Čtrnácti pražských mučedníků. Liturgii sloužil v kostele Panny Marie sněžné generální ministr (dosl. služebník, název, který chtěl sv. František pro představené) františkánského řádu Massimo Fusarelli, OFM. Po mši následovaly nešpory a pobožnost ke Čtrnácti mučedníkům.
Čtrnáct pražských mučedníků byli františkáni, kteří se rozhodli i přes nebezpečí zůstat v roce 1611 nablízko lidem. Během vpádu pasovských byli 15. února zabiti.
Za fotografie děkujeme Jakubovi Šerých / Člověk a Víra.
Z homilie generálního ministra
Blahoslavenému Bedřichovi a jeho společníkům, mučedníkům, Pán dopřál žít v poutu Kristovy lásky – tak jsme se modlili na začátku slavnosti, která připomíná 10. výročí jejich blahořečení.
Vydávali svědectví o Pánu ve společenství spojeném láskou k Pánu. Víra je jistě dar, na který je každý člověk povolán odpovědět osobně. Avšak bratři mohli odpovědět na tento dar – a odpovědět více evangelně – jako jedno tělo, spojeni větší láskou.
Takové pouto, které vede až k darování vlastního života, nejde zaimprovizovat. Prorok Sofoniáš nám řekl Hospodinova slova: „Zanechám uprostřed tebe lid pokorný a chudý“ (Sof 2,3). Je to právě ve společenství, kde objevujeme, že jsme si navzájem dlužníci, kde se zříkáme touhy být stále v popředí, kde je možné milovat Boha celým srdcem tím, že budeme milovat jeden druhého v pravdě.
V tomto společenství ustupuje strach z druhého a dává prostor přítomnosti Pána a otevírá svědectví o naději, která je ve vás, jak nám řekl apoštol Petr.
Naši bratři mučedníci, osvobození od strachu a uschopnění k lásce, zemřeli v pokoji a prosili o odpuštění pro ty, kdo je zabili se slepou a nesmyslnou zuřivostí, jakou násilí vždycky je. Vidíme to i dnes. Snášet bezdůvodné zlo a zůstat mírumilovní, nevyvolávat další rozdělení a zemřít tomu věrní, a zůstat věrní také Bohu, který dává smysl našemu životu, je mimořádná milost, kterou naši mučedníci přijali a žili.
Dnes se na ně díváme a věříme, že nejlepším způsobem, jak poděkovat Pánu za to, že je dal celé církvi za příklad, je „překonat všechna rozdělení a být jedno srdce a jedna duše“, jak jsme se modlili na začátku slavnosti.
I v naší době je mnoho křesťanů povoláno k mučednictví a odpovídá na tuto milost. I dnes vidíme tolik rozdělení ve světě a často i mezi námi, věřícími v Krista.
Stávat se stále více rodinou, společenstvím spojeným Kristovou láskou a schopným s otevřeností a pohostinností přijímat mnohé další lidi, je nejkrásnějším způsobem, jak dnes svědčit o pokorné síle evangelia.
Vzpomínka na čtrnáct pražských Menších bratří mučedníků je pro nás aktuální, a proto děkujme Pánu za jejich svědectví. Prosme také, abychom byli utvrzení ve víře, která se projevuje láskou a zpřítomňuje evangelium v našem světě, který po něm stále tolik žízní.
