V pondělí 3. ledna 2022 jsme v našem libereckém kostele prožili krásnou slavnost, předání čestného občanství města Liberec in memoriam bratru Antonínu Kejdanovi OFM. Jsme vděční za jeho přítomnost a službu, jeho širokého srdce pro kohokoliv, zejména pro ty nejposlednější.
Čestné občanství předal v našem kostele primátor Liberce Jaroslav Zámečník Antonínově sestře Ludmile Chráskové. Slavnostního aktu se zúčastnila rodina Antonína, představitelé města, Libereckého kraje, františkánského řádu a mnozí další hosté. Osobní vzpomínku na bratra Antonína pronesl poslanec a zastupitel města Jan Berki.
Antonín Pavel Kejdana OFM se narodil se 3. ledna 1932 ve vesnici Nízký Dřevíč (dnes Velký Dřevíč) u Hronova v katolické rodině. Měl čtyři sourozence, z nichž jeden zemřel v útlém věku. V roce 1945 nastoupil na gymnázium v Broumově, ale po pár měsících přešel do Náchoda, kde dokončil studia maturitou v roce 1951. Už tehdy měl v sobě touhu studovat teologii, ale nastoupil do gumárenského podniku Rubena Náchod, poté pracoval na stavbách v Hronově a Harrachově. V roce 1953 nastoupil dvouletou vojenskou službu, pro svůj nevhodný kádrový profil u Technických praporů, nástupců PTP. Díky P. Titovi Hanušovi s bratrancem Pavlem Genrtem (br. Tomášem) poznali františkány. V roce 1957 spolu odešli do Roztok u Prahy, kde pracovali někteří františkáni na stavbě. Po tajné obláčce 9. června 1959 v kostele na Levém Hradci, kde přijal jméno Antonín, po roce složili první sliby 6. září 1960. Pak se načas cesty bratranců rozdělily. Antonína v roce 1961 zatkla StB, po šesti měsících vazby ho soud odsoudil ke třem letům vězení, po odvolání byl trest snížen na dva roky. Na svobodu se dostal na Novotného amnestii 9. května 1962. Věčné sliby složil 28. srpna 1963. Kněžské svěcení přijal tajně opět s br. Tomášem v červnu 1968. Roku 1969 se oba stali členy první obnovené františkánské komunity vzniklé na faře ve Vrchlabí pod vedením P. Jana Baptisty Bárty. Po zrušení komunity za nastupující normalizace roku 1970 Antonín ještě nedlouho působil v blízkém Dolním Lánově, než musel roku 1971 opustit hradeckou diecézi. Odešel do litoměřické diecéze opět za br. Tomášem, který dostal na starosti farnosti v Hrádku nad Nisou a okolí. Antonín řadu let oficiálně pracoval jako údržbář u řeholních sester Panny Marie Jeruzalémské v Chrastavě, kterým tak mohl sloužit i jako kněz. Později spravoval farnosti v Raspenavě (1986) a ve Vysokém nad Jizerou a okolí (1987—89). Na jaře roku 1989 se po dalším odebrání státního souhlasu stal představeným tajné komunity františkánů v Liberci, kde také prožil návrat svobody. Františkáni následně dostali do správy farnosti na periferii Liberce (Vratislavice, Rochlice, později obnovenou farnost Ruprechtice). Tento kraj se s výjimkou let 1997-2003, kdy byl představeným konventu v Uherském Hradišti, stal jeho plodným doživotním působištěm.
Díky řadě různých profesí a prací, kterými v životě prošel, měl vždy blízký vztah k nejrůznějším činnostem, od technických po ty nejprostší. Velmi mu ležela na srdci františkánská strohost a chudoba, měl také vždy otevřené srdce pro lidi bez domova a ostatní potřebné. Zemřel 8. prosince 2020 v domě bratří v Liberci.
