Zveřejňujeme dopis, který rozeslal františkánský kněz Ibrahim Alsabagh z Aleppa 6. prosince 2019.
Drazí bratři a sestry, Pán vám dej svůj pokoj.
Promiňte, že již tak dlouho vám nepíšu, ale důvod je jednoduchý: nevím, odkud začít.
Situace v Aleppu je stále dramatičtější. V západní části pokračuje bombardování a znovu se přibližuje k našim oblastem. Znovu jsou zde mrtví civilisté.
Pro lidi je nemožné se dostat k ropě a plynu, což je naše podzemní přírodní bohatství. Jsou pod zemí, ale nemohou dorazit do domovů a k rodinám a zůstávají za dveřmi našich domů i v době, kdy již přišla zima a ostrý chlad.
Aby člověk získal bombu s plynem, obvykle se postaví do fronty ve čtyři ráno s nadějí, že ji obdrží v jedenáct. Co se týká nafty na topení, vláda distribuuje 100 litrů každé rodině, ale ne vždy dorazí včas. Těchto 100 litrů stojí třetinu platu státního zaměstnance.
Mnoho lidí má rakovinu a narůstá mezi našimi lidmi i počet dalších nemocí jako roztroušená skleróza.
Neznáme důvody, ale hodnota syrské liry nadále strmě klesá.
Před několika dny jsme zaregistrovali rekord: tisíc syrských lir za jeden dolar. O dva dny později to bylo 850 lir za dolar. Hodnota syrské liry nadále padá, avšak takto by se všechny rodiny mohly rozhodnout odejít a nezůstal by zde nikdo.
Jako když neustálé změny glykemie u cukrovky vyčerpávají a ničí tělo, podobně tyto skoky hodnoty peněz, které jsou znamením probíhající ekonomické světové války, ničí Sýrii a její lid, který přežil střely a bomby, ale nevíme, zda přežijeme hryzání hladu.
Libanonská krize má za následek ekonomické udušení Sýrie. Banky zablokovaly dokonce i možnost dostat se k penězům, jež přišly jako finanční pomoc pro církve. Od června byly zavedeny také bankovní omezení na pomoc chudým a syrské banky zavedly předpisy, jež znesnadnily rodinám možnost vybrat si hotovost.
Během těchto let jsme se vždy snažili nezastavovat projekty pomoci lidem, ale nyní jsme došli do bodu extrémní potřeby.
V těchto posledních dnech jsme zvládli sehnat oblečení pro 800 dětí a připravujeme také malou oslavu Vánoc, ale nic víc.
Když jsem byl dítě, v těch nejtěžších dobách doma někdy přišel konec měsíce a plat mého otce byl vyčerpán. Vzpomínám si, že jsme chodili “hledat poklad” a vyprázdnili jsme všechny šuplíky, kde jsme hledali mince, za něž by šlo koupit stěží chleba.
Nyní jsme v této situaci.
Nejsme již schopní pokračovat v rozjetých projektech a naše kroky jsou stále kratší a pomalejší. Mrzí mě, že nezvládneme uspořádat oslavy stejně jako vloni, když se blíží Vánoce. Příděly vyjdou jenom na čokoládku pro děti.
Zdá se, že pro Blízký východ už není budoucnost, protože motivem aktivit je zisk za každou cenu.
Prodej zbraní, ničení zemí a národů, aby se druzí zmocnili jejich přírodního bohatství, se stávají něčím “normálním”.
Tento svět není v pořádku.
Zájmy mocných zde jsou evidentní a Sýrie je nadále bitevním polem velkých národů.
Lid ale platí toto všechno, stále trpí, až do nekonečna.
Přesto jsme oslavili Krista Krále a vyznali jsme a uznali, že On je náš Spasitel, i když ho nyní vidíme pokrytého krví a blátem na oltáři světa, odmítnutého a vysmívaného.
Právě jsme zapálili první adventní svíci a slíbili, že tato cesta vzhůru ke Svatým Vánocům bude cestou, na níž odtrhneme pohled od starostí a každodenních věcí a budeme se dívat na Přítomnost, jež nám je a bude stále bližší, tak milosrdná a něžná, že nás posiluje na cestě, abychom neupadali do zoufalství… Přítomnost, na kterou musí člověk odpovědět bdělostí, podobně jako Abrahám nebo Maria… abychom se tak i my dokázali odtrhnout od toho, co nás rozptyluje, a byli zde pro Toho, kdo nás přichází spasit.
Blízký východ je středem tolika zájmů, tolika křižovatek náboženských, ekonomických a politických napětí, je drcen válkami o nadvládu a moc. Jakoby Blízký východ, kde žijí naše národy, měl platit za zlo, jež v tuto chvíli existuje na celém světě.
Avšak na vině je mnoho jiných zemí.
V Berlíně existovala Zeď. V Sýrii bylo vybudováno mnoho zdí. Co ale ještě zhoršuje situaci je fakt, že je zde vůle, aby válka trvala dlouho, desítky let, aniž by se kdy došlo k nějakému skutečnému řešení.
V dějinách bylo mnoho momentů, kdy nebylo vidět žádnou lidskou možnost záchrany, stability a míru. V těchto chvílích posílá Pán svého proroka, který vyzývá lid, aby pozvedl očí srdce, s pohledem upřeným na horizont, a doufal v záchranu, která přichází shůry.
Člověk se nemůže zachránit sám, Bůh sám zasahuje do dějin lidstva, aby přinesl spásu. V tuto spásu věříme a v ni doufáme, v záchranu, jež přichází shůry.
Avšak jistě tato záchrana shůry přichází skrze lidské ruce, utvořené z bláta, lidská srdce z masa, lidská těla z hlíny, jako bylo srdce a tělo Marie a Josefa a jako je – jak doufám – tělo a srdce každého z nás.
Maria a Josef měli tu odvahu dát celé své bytosti, celý svůj život Pánu.
Podobně na Blízkém východě a zvlášť v Aleppu, kam jsme poslaní, navzdory všem těmto hořkostem, které jsem vyjmenoval, nám jakožto synům sv. Františka nikdo nedokáže vzít chuť a krásu toho, že patříme Jemu.
Možnost zakoušet darování se bratřím a sestrám, možnost se zříci a vyprázdnit od “vlastní vůle” a od všeho, co máme, “vyprázdnit až na dno naše šuplíky”, abychom dali všechno, co jsme a co máme, Pánu přítomném v každém chudém člověku v Aleppu.
Prosím nadále se za nás modlete, svěřujeme se do vaší lásky a podpory.
Požehnanou cestu adventem a požehnané Vánoce a Nový rok vám všem
6. prosince 2019
bratr Ibrahim Alsabagh OFM
Možnost podpořit farnost v Aleppu:
BANCA POPOLARE ETICA SCPA – FILIALE DI MILANO
ADRESA BANKY: Via Spallanzani 16 – 20129, MILANO
IBAN: IT 39 U 05018 01600 000014488449
BIC/SWIFT: CCRTIT2T84A
JMÉNO PŘÍJEMCE: FOR THE POOR
Jako účel platby napsat tuto větu (a pouze tuto větu): FOR THE POOR (tzn. v překladu “pro chudé”)
