V úterý 3. prosince 2019 byli přijati do postulátu Petr Kříž a Marek Panas.
Obřad v brněnské klášterní kapli sv. Jana Kapistránského vedl provinciál Jakub Sadílek. Noví postulanti přijali františkánský kříž Tau, Františkánské prameny a životopis sv. Františka z Assisi. Marek i Petr se tak přidali k Josefovi, který již postulantem je.
Při modlitbě se také četl úryvek z 1. životopisu podle Tomáše z Celana o Františkově hledání a o pokladu a vzácné perle:
Již obrácen, ale jen vnitřně, a ne navenek, nechce už táhnout do Apulie a snaží se sjednocovat svou vůli s vůlí Boží. Proto se nakrátko stáhl ze světského ruchu a snažil se stát se vnitřním člověkem a nosit v srdci Ježíše. Jako moudrý kupec schovával zatím nalezenou perlu před očima posměváčků a aniž by na sebe upozorňoval, zamýšlel všecko prodat, aby ji získal.
V Assisi bydlil muž, jehož si František zvlášť vážil, protože byli stejně staří, dobří přátelé, a měli se velmi rádi. Toto všechno Františka povzbuzovalo, že si dodal odvahy, aby si s ním o svém tajemství pohovořil. Chodili spolu na tichá, odlehlá místa, vhodná k poradám.
František ho ujišťoval, že našel veliký, drahocenný poklad. Přítel se raduje, to, co slyší, ho velmi zajímá, kdykoli ho František zavolá, chodí s ním rád.
Blízko města byla jeskyně, kam často chodívali a kde rozprávěli o nalezeném pokladu. Muž Boží, který pro své pevné přesvědčení už nyní byl svatý, začal se v jeskyni vroucně modlit, zatímco druhý čekal venku. Ve skrytu se modlil k Otci a nechával se stále více proniknout novým, neobvyklým duchem. Velmi si přál, aby o tom, co zde dělá, nikdo nevěděl. Pod záminkou dobrého skrýval obezřetně lepší a jen s Bohem se radil o svých svatých předsevzetích. Pln vroucnosti úpěnlivě prosil, aby ho věčný, pravý Bůh vedl a zjevil mu svou vůli. Velmi trpěl a neměl klidu, dokud neuskutečnil to, k čemu se v srdci rozhodl. V hlavě se mu rodily různé rozporné myšlenky a jejich překotnost ho mátla.
V jeho nitru však hořel božský plamen a vnitřní žár ducha nebyl s to navenek ukrýt. Litoval toho, že tak velmi hřešil, že oči Božího majestátu urážel. Jak se mu protivilo minulé i přítomné zlo! A přece si dosud nebyl jist, že se bude moci zla v budoucnosti vyvarovat. Kdykoli vyšel z jeskyně ke svému průvodci, byl vnitřní námahou tak vyčerpán, že se zdálo, jakoby jiný vcházel dovnitř, než vyšel.
