Ráno o Květné neděli roku 1983, 27. března, vtrhli do domů františkánů po celé republice příslušníci policie. Načasování bylo prosté: v tuto hodinu je mohli přistihnout při „páchání trestné činnosti“ – slavení mše svaté bez státního souhlasu. Rozjela se tak Akce Vír, jedna z největších represivních akcí komunistického režimu proti katolické církvi v ČSSR v 80. letech.
Menší bratři byli v hledáčku tajné policie delší dobu. Avšak nečekaná stopa počátkem 80. let přispěla k rozkrytí jejich aktivit v plnější šíři: „nelegální“ řehole měla mnoho nových členů, její členové provozovali tajné studium teologie, rozmnožovali neschválenou náboženskou literaturu, nechávali se tajně světit na kněze a udržovali kontakty na Chartu 77.
„Připravovalo se něco, o čem jsme neměli tušení. Rok jsme byli všichni v celé federaci sledováni a akce vypukla v jediný den,“ komentoval začátek represivní akce P. Radim Jáchym OFM. V začátku Svatého týdne tak proběhly v tajných komunitách i u jednotlivců po celé republice domovní prohlídky, zabaveno bylo velké množství dokumentů, náboženské literatury, ale i psací stoje, liturgické oděvy a předměty či vkladní knížky. Zatčeno bylo 15 františkánů a františkánek, ale okruh vyšetřovaných byl podstatně vyšší (jen na Slovensku 50-60 osob). Obvinění byla připravována podle paragrafu trestního zákona o „maření státního dozoru nad církvemi“.
Událost však vyvolala nečekanou vlnu solidarity v Česku i po celém světě. Zpráva byla publikovaná ve velkých evropských denících, generální představený řádu John Vaughn zaslal dopis tehdejšímu prezidentovi Gustavu Husákovi, v němž žádal propuštění bratří, a občany ve světě vyzval k podobným protestům. Mezi československými věřícími byla zorganizována protestní petice, kterou podepsalo téměř 3400 lidí.
Tento tlak významnou měrou přispěl k zastavení trestného stíhání; většina bratří byla po 6 týdnech propuštěna, někteří byli drženi ve vazbě zhruba do půlky července. Odsouzeni byli pouze P. Michal Pometlo a P. Mazanec na 6 resp. 8 měsíců vězení, avšak záhy byli propuštěni.
Skrze Akci Vír StB podrobněji poznala aktivity františkánů v ČSSR: „Narůstající aktivita nelegální církve, zejména na úseku mužských řádů, byla důvodem k realizaci celostátní akce Vír,“ píše v roce 1983 tajná policie ve zprávě o dění na „úseku boje proti vnitřnímu nepříteli a ideologické diverzi“. Dále pokračuje: „V akci byla v plném rozsahu dokumentována negativní činnost františkánského řádu na celém území ČSSR, zajištěna nelegální literatura, finanční prostředky apod. Protokolárně bylo vyslechnuto více jak 100 osob, uskutečněno 42 domovních prohlídek. V 18 případech bylo zahájeno trestní stíhání.“
Avšak represivní zásah nemohl potlačit činnost řeholníků. Z tohoto hlediska lze hodnotit akci jako spíše neúspěšnou, což konstatuje i samotná StB: „‘Vír‘ je chápána vedoucími představiteli řádu jako neúspěch státní správy a je podnětem k dalšímu rozvinutí řádové činnosti. (…) Celková akceschopnost řádu (…) se v daném období vyznačuje vzrůstající aktivitou a nachází podporu u samotného kardinála Tomáška.“ Mnoho lidí v ČR se ze zahraničního rozhlasu dozvědělo o činnosti Menších bratří, několik jednotlivců posléze do řádu vstoupilo.
„Bylo to ale krásné, posilující, na toto období rád vzpomínám. Byla tu určitá strategie nepřátel církve, Státní bezpečnosti, a pak naši bratři a sestry, kteří byli zavřeni, prošli vyšetřovací vazbou, po propuštění vydávali krásné svědectví, jak je tam Pán vedl a posiloval. Bylo to období, kdy jsme se hodně upevnili,“ komentoval pro Radio Proglas P. Jan Maria Vianney OFM.
Foto: Italský dobový tisk informuje o zatčení františkánů.
