tošní vánoční přání papeže Františka zobrazuje fresku Kristova narození vytvořenou v dolní bazilice sv. Františka v Assisi (cca 1313). Jejím autorem je malíř Giotto di Bondone. Na zadní straně přání jsou slova z 9. kapitola proroka Izaiáše: „Syn nám byl dán… Kníže pokoje“ (Iz 9,5).
„Bergoglio se díval směrem k Assisi, protože sv. František byl ten, kdo vymyslel jesličky,“ vysvětluje P. Enzo Fortunato. „V oné noci roku 1223 chtěl světec vidět tělesnýma očima nepohodlí, v němž se dítě narozené v Betlémě nacházelo, když mu chybělo to nejnutnější, co potřebuje novorozenec. Chtělo se tak narodit v srdci každého člověka.“ Řeholník tak připomíná hlavní úmysl, který měl při ztvárnění jesliček světec z Assisi: vidět Ježíšovu chudobu.
Dvě děti, které se na fresce nacházejí, zobrazují podle P. Fortunata božskou a lidskou přirozenost Ježíše Krista. Božský aspekt události je znázorňován „hlubokou, jasnou a především královskou“modrou barvou, která v bazilice přitáhne pozornost každého, poutníka i turisty.
Jak píše P. Fortunato, papež František vyzdvihuje letošním přáním tři gesta, jež může uskutečnit každý: „Jsou to gesta dvou žen, které pomáhají při porodu a na fresce se nacházejí vedle dítěte: objímají, zavazují do plének a podpírají. První, objímat, hovoří obrazně o člověku: Jedná se o to nepokládat druhého za někoho cizího, nýbrž za ‚kousek‘ lidství, k němuž patří. Obvazovat: gesto, jež připomíná nutnost tišit utrpení druhých; utrpení hladu, neboť člověk je povolaný ‚kojit‘; utrpení zimy, jelikož je nucen opustit rodný domov. Podpírat křehkost těla.“
„Právě zde jsme povoláni vnímat – skrze svá gesta – Boha s námi. Takové jsou Vánoce,“ dodává řeholník.
V závěru připomíná P. Fortunato také místa, která souvisejí s Ježíšovým narozením: jeskyně a pole pastýřů. „Dva symboly každodenního nedostatku. Toto jsou periferie, které chce papež znázornit, aby si člověk uvědomil Boží přítomnost skrze jednoduchá gesta každodenního života,“ uzavírá P. Fortunato.
(zdroj: San Francesco Patrono di Italia; převzato z webu Církev.cz)
