(FOTOGALERIE UVNITŘ) Ve františkánském kostele v syrském Aleppu, na který nedávno dopadla jedna z bomb, byla v neděli 13. prosince 2015 otevřena Brána milosrdenství. Přinášíme svědectví zdejšího představeného komunity, P. Ibrahima Alsabagha.
Svědectví P. Ibrahima Alsabagha, představeného v konventu v Aleppu:
„Dveře latinského kostela sv. Františka v Aleppu byly zvoleny za Bránu milosrdenství pro mimořádný Svatý rok milosrdenství. Tato skutečnost naplnila naše srdce radostí a vděčností. Rozhodnutí padlo jen několik málo dní poté, co byla na kupoli kostela shozena bomba, jež se pak skutálela a explodovala na střeše a způsobila značné škody a zranila několik věřících, kteří se zde modlili během nedělní mše.
Papež František neúnavně opakuje, že podstatou církve je být vstupní branou, skrze níž může hříšník zakusit Otcovo objetí; milosrdenství, které Otec nabízí každému člověku. Dnes je čas milosti, prožíváme svatý rok, v němž oslavujeme tajemství Božího milosrdenství, návrat „ztraceného syna“. Je to ale také čas obrácení a duchovní obnovy pro „staršího syna“. Je to čas, kdy jsou dveře chrámu doširoka otevřené pro všechny lidi, nejen pro věřící, ale také pro ty, kteří hledají Tajemství.
Od doby, kdy jsem do města před rokem přijel jako představený latinské komunity, jsem pochopil, že má služba v Aleppu, městě sužovaném válkou, je službou otevírání dveří, nebo lépe „otevírání jediných dveří“ Božího milosrdenství všem, kdo trpí a žijí s námi. To je možné jen tehdy, když má člověk srdce zraněné Boží láskou, doširoka otevřené a připravené pomoci komukoliv. Srdce připravené odpustit a vyzařovat tu lásku, která nás – jak říká papež František – předchází ještě dříve, než o ni požádáme.
Naše katolická komunita latinského ritu je nejchudší křesťanskou komunitou v Aleppu. Nevlastníme půdu, která by nás živila. Nemáme ani bankovní účet, který by nám pomohl čelit naléhavým potřebám způsobeným válkou. Říkám proto rodinám z farnosti: „A přesto máme spoustu Otcova milosrdenství a lásky, kterou mezi sebou sdílíme.“ V naší církvi jsme se jako opravdoví františkáni dohodli, že si neponecháme nic, nýbrž že vyprázdníme ze svých kapes i to málo, co vybereme, abychom tak pomohli trpícím lidem. Tak nám to dosvědčuje Chudý muž z Assisi. V naší chudobě se nám podařilo sehnat pro mnoho rodin více než sto vodních nádrží a utišit tak jednu z nejnaléhavějších životních potřeb. V poslední době jsme zde měli případ 450 rodin, které si v minulosti vzaly půjčku z banky na koupi nového domu, a kvůli válečné krizi nebyly schopny splácet měsíční částky. Banky zažalovaly tyto rodiny a dostaly je do situace, kdy jim hrozil vyhazov z domů. Kontaktovali jsme různé představitele křesťanských společenství v Aleppu a několik charitativních institucí a upozornili je na hrozící nebezpečí. Pomoci zaplatit těmto rodinám 25 procent dluhů a zmenšit riziko, že se dostanou na ulici, je pro nás cestou, jak být nástroji Otcova milosrdenství.
Později jsme mohli dodat několika rodinám (80 procent z nich žije pro hranicí chudoby) poukaz na 750 litrů nafty, což je minimum potřebné k vytápění bytu v zimě. Pomáháme jim také pokrýt náklady spojené se školou a studiem na vysoké škole. Pak jsou zde každodenní potřeby: jídlo, oblečení, elektřina, návštěvy lékaře a léky. Vypadá to jako sen, ale díky Prozřetelnosti se tento sen stává den za dnem skutečností. Jsme chudí, ale můžeme se „stát bohatými“, když otevřeme doširoka brány svého srdce.
Když byl Ježíš přibitý na kříži a lidé se mu až do posledního okamžiku vysmívali, nedovolil, aby nenávist měla poslední slovo. Namísto toho nabídl svým katům odpuštění a vydal tak svědectví o svém překypujícím milosrdenství. Není proto tak zvláštní, když kostel sv. Františka, který byl skrze bombu bit a „křižován“ nenávistí a který je poznamenán zkázou, otevírá doširoka jednu ze svých bran, aby se Otcovo milosrdenství vylilo na ty, kdo se skrze ni rozhodnou projít. Ty dveře budou otevřeny po celý rok (a doufejme, že navždy) pro ty křesťany, kteří chtějí obnovit svůj život skrze stále užší následování Krista, avšak také pro všechny ty, kdo přestože jsou stále plni nenávisti – jako např. ti, kdo shodili bombu – prožívají krizi svého lidství a hledají únikovou cestu z pekla, které vstoupilo do jejich srdcí.
Všechny prostory našeho kláštera jsme proměnili na klidné a milující oázy, v nichž kdokoliv může zůstávat tak dlouho, jak to jen potřebuje k setkání s Bohem. Jasný zdroj uzdravení a milosrdenství, prostředek k hlásání nového života, který přinesl Kristus: to je naše komunita.“
(originální dopis byl publikován v magazínu The Traces; foto: (C) Kustodie Svaté země)
