„Naplníte plodným způsobem svěřené poslání a povolání, pokud budete stále více kongregací, která ´vychází ven´.“ Řekl to papež František bratřím františkánům, které přijal v úterý 26. května 2015 v rámci generální kapituly. Více než stovka bratří se v těchto dnech nachází v Assisi, kde se modlí a zamýšlí nad směřováním řádu. Během uplynulého týdne bylo zvoleno také celosvětové vedení.
Ve své promluvě se papež věnoval především třem prvkům františkánské identity: minoritě, bratrství a přítomnosti ve světě.
Jestliže je člověk „menší“, cítí se podle papeže být malým před Bohem a svěřuje se zcela do jeho nekonečného milosrdenství. „Perspektiva milosrdenství je nepochopitelná pro ty, kdo se sami nevnímají jako ´menší´, čili maličcí, potřebující pomoc, hříšníci před Bohem. Čím víc si toto uvědomujeme, tím jsme blíže jeho spáse. Čím více jsme přesvědčeni o tom, že jsme hříšníky, tím více jsme připraveni být spaseni,“ řekl bratřím František, který dále pokračoval: „Tak je to i v evangeliu: Lidé, kteří uznají před Ježíšem svou chudobu, jsou spaseni. Kdo si ale myslí, že to nepotřebuje, nepřijme spásu. Ne proto, že mu nebyla nabídnuta, nýbrž proto, že ji nepřijal. Minorita také znamená vyjít ze sebe, ze svých vlastních schémat a osobních představ. Znamená to vyjít ven ze struktur – které jsou užitečné, když se moudře užívají – vyjít ze svých zvyků a jistot, abychom byli nablízku chudým, potřebným, vytěsňovaným, v autentickém postoji sdílení a služby.“
Podle papeže Františka je k hlásání evangelia potřebné také bratrství. „V prvotní církvi prožívali křesťané bratrské společenství do té míry, že (…) lidí byli překvapení, když je viděli takto sjednocené v lásce, tak ochotné dávat a vzájemně si odpouštět,“ řekl papež. „Vaše řeholní rodina je povolaná k tomu, aby vyjadřovala toto konkrétní bratrství skrze obnovení vzájemné důvěry – a toto chci zdůraznit: skrze obnovení vzájemné důvěry – v mezilidských vztazích, aby svět uviděl a uvěřil, když uvidí, že Kristova láska uzdravuje rány a spojuje v jedno.“
V tomto smyslu papež františkány vyzval, aby byli nositeli milosrdenství, smíření a pokoje.
Františkáni jsou povoláni a posláni, aby byli kongregací, která „vychází ven“, pokračoval dále Svatý otec. „Vypráví se, že se lidé prvních bratří zeptali, kde se nachází jejich klášter. Ti vystoupili na kopec a ukázali celou zemi, kam až oko dohlédlo, a řekli: Toto je náš klášter. Drazí bratři, do tohoto kláštera, kterým je celý svět, jděte, pohnutí Kristovou láskou, jak vás vybízí svatý František.“
Menší bratři se zároveň nemají ztrácet v diskuzích a neplodných řečech, nýbrž mají pěstovat pokojný dialog se všemi, „s mírností a pokorou, s chudými prostředky, a ohlašovat pokoj a střídmý život, spokojeni s tím, co jim je nabídnuto.“
To také podle Františka vyžaduje transparentnost, etické a solidární používání hmotných prostředků a střídmý životní styl. „Pokud lpíte na věcech a na bohatství světa a kladete v ně svou jistotu, sám Pán vás obere o všeho ducha světáckosti, aby uchoval cenné dědictví minority a chudoby, ke kterému vás povolal skrze svatého Františka. Buď budete dobrovolně chudí a menší, nebo skončíte obraní o všechno,“ vyzval papež.
Inspirací řeholního života je Duch svatý. Pokud mu dají řeholníci prostor ve svém životě, objeví „tajemství svého bratrství“, inspiraci pro službu, sílu být proroky ve světě i v církvi i způsoby, jimiž čelit aktuálním výzvám.
V závěru papež povzbudil bratry slovy: „Boží lid vás má rád. Jednou mi kardinál Quarracino řekl zhruba tato slova: ´V našich městech jsou skupiny nebo jednotlivci, kteří nemají rádi kněze, a když nějakého uvidí, říkají mu například: Havrane – tak jim říkají v Argentině. Uráží ho, ne moc, ale něco mu přece jen řeknou. Nikdy, nikdy, nikdy – říkal mi Quarracino – neříkají tyto věci o františkánském hábitu.´ A proč? Svou minoritou, bratrstvím, mírností, pokorou a chudobou jste u Božího lidu zdědili určitou důvěru a vážnost. Prosím uchovejte si ji! Neztraťte ji! Lid vás má rád, miluje vás.“
(br. Bernard)
