1. Pán dal mně, bratru Františkovi, abych takto začal dělat pokání: když jsem ještě vězel v hříších, zdálo se mi nesnesitelně hrozné, měl-li jsem se setkat s malomocnými. Proto sám Pán mě dovedl mezi ně a prokazoval jsem jim skutky milosrdenství. A když jsem od nich odcházel, pak to, co se mi zdálo hrozné, proměnilo se mi v radost pro duši i tělo. Potom jsem už dlouho neváhal a opustil jsem svět.
2. A Pán mi dal takovou víru, že jsem se v kostelích modlil takto prostě: »Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, tady i ve všech tvých kostelích na celém světě, a chválíme tě, protože svým svatým křížem jsi vykoupil svět.«
„Pán dal mně, bratru Františkovi, abych takto začal dělat pokání…“
3. Potom mi Pán dal takovou věrnost ke kněžím, kteří žijí, jak to ukládá svatá římská církev, a to pro jejich svěcení, že i kdyby mě pronásledovali, budu se na ně obracet. A i kdybych měl moudrost jako Šalomoun a setkal se s prostičkými světskými kněžími na jejich farnostech, nebudu kázat proti jejich vůli.
A budu mít k nim a ke všem ostatním úctu, budu je mít rád a prokazovat jim čest jako svým pánům. A nebudu se starat o jejich hříchy, protože oni jsou mými pány a jejich prostřednictvím poznávám Božího Syna; na tomto světě totiž vidím svýma očima z nejvyššího Božího Syna jen jeho nejsvětější tělo a krev, které oni zpřítomňují a jen oni podávají druhým.
A přeji si, aby se těmto nejsvětějším tajemstvím prokazovala čest, klanění a byla ukládána na důstojných místech. Najdu-li nejsvětější jména a výroky Páně na nevhodných místech, seberu je a prosím, aby byly sebrány a uloženy na důstojném místě.
A máme si vážit a prokazovat čest teologům a těm, kdo nám slouží nejsvětějšími slovy Božími, protože nám dávají ducha a život.
4. A když mi pak dal Pán na starost bratry, nikdo mi neukazoval, co mám dělat, ale sám Nejvyšší mi zjevil, že mám žít podle svatého evangelia. I dal jsem to napsat stručně a prostě a pan papež mi to potvrdil.
„Sám Nejvyšší mi zjevil, že mám žít podle svatého evangelia“
A ti, kdo přicházeli přijmout tento život, rozdávali všechno, co měli, chudým; a spokojili se s jediným hábitem – když chtěli, tak si ho uvnitř i vně zesílili záplatami – s páskem a kalhotami; a to nám stačilo.
My klerici jsme se modlili hodinky jako jiní klerici, laici se modlili. A velmi rádi jsme přebývali při chudičkých a opuštěných kostelích; a zůstali jsme bez vzdělání a byli jsme podřízeni všem.
5. A já jsem pracoval vlastníma rukama a budu pracovat; a rozhodně chci, aby všichni ostatní bratři se zaměstnávali počestnou prací. Kdo neumí pracovat, ať se naučí, a to ne z touhy po mzdě za práci, ale pro příklad a pro potlačení zahálky.
A když za práci nedostaneme mzdu, obrátíme se k stolu Páně a budeme prosit o almužnu dům od domu.
6. Pán mi zjevil, že máme zdravit takto: »Ať ti dá Pán svůj pokoj« (srov. Mt 10,12).
7. Ať se bratři varují, aby v žádném případě nepřijímali kostely, chudičké příbytky a vše ostatní, co se pro ně staví, neodpovídají-li svaté chudobě, kterou jsme v řeholi slíbili; vždyť tam stále dlíme jen jako cizinci a poutníci.
8. Nařizuji přísně pod poslušností všem bratřím, aby se nikde neodvažovali žádat ani přímo, ani nepřímo u římské kurie nějakou listinu ve prospěch kostela nebo nějakého místa, ani pod záminkou kazatelského úřadu, ani budou-li osobně pronásledováni; ale nepřijmou-li je někde, ať odejdou do jiné země, aby tam s Božím požehnáním konali pokání.
9. A budu přísně poslouchat generálního ministra našeho bratrského společenství i kvardiána, kterého mi určí; a chci být tak pevně v jeho rukou, že proti poslušnosti a bez jeho vůle nebudu moci nikam jít ani nic dělat, protože on je mým pánem.
A přestože jsem prostý a nemocný, chci mít stále u sebe klerika, který by mi vykonával bohoslužby, jak to stojí v řeholi.
10. A také všichni ostatní bratři jsou povinni takhle poslouchat své kvardiány a modlit se hodinky podle řehole. A kdyby se zjistilo, že se někteří nemodlí hodinky podle řehole a chtějí je jinak změnit, nebo kdyby nezachovávali katolickou víru, jsou všichni bratři všude pod poslušností povinni takového přivést k nejbližšímu kustodovi. Kustod je přísně povinen pod poslušností bedlivě ho střežit ve dne v noci jako vězně, aby mu nemohl utéci, dokud ho osobně nepřivede k svému ministrovi. A ministr je přísně povinen pod poslušností poslat ho s doprovodem bratří, kteří ho budou ve dne v noci střežit jako vězně, až ho přivedou k biskupu ostijskému, který řídí, chrání a napravuje celé bratrské společenství.
„A ať mají tento list stále u sebe spolu s řeholí. A na všech kapitulách, když čtou řeholi, ať čtou i tato slova.“
11. A ať neříkají bratři: »Tohle je jiná řehole«, protože tohle je jen připomenutí, napomenutí a povzbuzení, a také můj odkaz, který já, maličký bratr František, vám proto zanechávám, svým požehnaným bratřím, abychom lépe v katolické víře zachovávali řeholi, ke které jsme se Pánu slibem zavázali.
12. A generální ministr a všichni ostatní ministři a kustodové jsou pod poslušností povinni, aby k těmto slovům nic nepřidávali ani z nich nic neubírali.
A ať mají tento list stále u sebe spolu s řeholí. A na všech kapitulách, když čtou řeholi, ať čtou i tato slova.
„A kdokoli to zachová, ať je naplněn v nebi požehnáním nejvyššího Otce“
A všem svým bratřím, klerikům i laikům, přísně pod poslušností nařizuji, aby nepřipojovali poznámky ani k řeholi, ani k těmto slovům a neříkali: »Tak se mají chápat.« Ale jako mi dal Pán prostě a jasně vyjádřit a napsat řeholi i tato slova, tak prostě a jasně je chápejte a svatým životem zachovávejte až do konce.
13. A kdokoli to zachová, ať je naplněn v nebi požehnáním nejvyššího Otce a na zemi požehnáním jeho milovaného Syna s nejsvětějším Duchem Utěšitelem, všemi nebeskými zástupy a všemi svatými.
A já, František, váš maličký bratr a služebník, ujišťuji vás, jak jen mohu, svým srdcem i svými slovy, o tomto nejsvětějším požehnání.
Amen.
(foto: Flickr, Michele, Creative Commons)
