Jedné noci roku 1216 byl František ponořen do modlitby a kontemplace v kostelíku Porciunkuli, když náhle kostelík zaplavilo velmi živé světlo a František spatřil nad oltářem Krista oděného světlem a po jeho pravici jeho Nejsvětější Matku, obklopené množstvím andělů.
Františkův rozhovor s Kristem
František se mlčky klaněl tváří k zemi svému Pánu. Otázali se ho tedy, co by si přál pro spásu duší. Františkova odpověď byla okamžitá: „Nejsvětější Otče, i když jsem ubožák a hříšník, prosím tě, abys všem, kdo v pokání a vyznání hříchů přijdou navštívit tento kostel, udělil široké a velkodušné odpuštění s úplným prominutím všech vin.“ „To, co žádáš, bratře Františku, je veliké“, řekl mu Pán, „ale větších věcí jsi hoden a větší budeš mít. Přijímám tedy tvou prosbu, ale pod podmínkou, že o tento odpustek požádáš mého vikáře na zemi.“
František, doprovázen bratrem Masseem, se hned dostavil k papeži Honoriovi III., který se v těch dnech nalézal v Perugii a upřímně mu vyprávěl své vidění. Papež řekl: „Na kolik let chceš tento odpustek?“ František rázně odpověděl: „Nejblaženější Otče, kéž se zalíbí Vaší Svatosti nedát mi roky, ale duše.“ A pokračoval: „Chci, jestliže se Vám zalíbí, aby každému, kdo ve vyznání hříchů a zkroušenosti přijde do tohoto kostela, byly prominuty všechny jeho hříchy, viny a tresty na nebi i na zemi, ode dne křtu až do chvíle, kdy vstoupí do toho kostela.“ Papež namítl: „Není u římského dvora zvykem udělovat takový odpustek.“ František odpověděl: „Ta žádost není z mé strany, ale od Toho, který mě poslal, tj. od našeho Pána Ježíše Krista.“ Papež tedy řekl: „Líbí se nám, abys ho dostal.“
Papež Františka zprostil obvyklé povinnosti mano adiutrice (úřední poplatek za žádané privilegium). Když se František šťasten vydal ke dveřím, papež ho zavolal: „Jakže, nechceš žádnou listinu?“ A František: „Svatý Otče, mně stačí Vaše slovo! Jestli je tento odpustek Božím dílem, On se postará, aby své dílo ukázal. Já nepotřebuji žádnou listinu, tím listem má být Nejsvětější Panna Maria, Kristus notářem a andělé svědky.“ A o několik dní později za přítomnosti umbrijského biskupa řekl v slzách lidu shromážděnému v Porciunkuli slavná slova: „Moji bratři a sestry, chci vás všechny poslat do Ráje!“
Sv. František změnil praxi pokání
Pro pochopení významu porciunkulového odpustku třeba vysvětlit, že v době sv. Františka hlavní formou pokání – v úzkém vztahu s odpuštěním hříchů – bylo vykonat nějakou velkou pouť, do Santiaga de Compostella, do Říma a především do Jeruzaléma. Dlouhá, nebezpečná a obtížná cesta do Jeruzaléma se pro mnohé poutníky skutečně mohla stát cestou vnitřní. Důležitým a velmi konkrétním plodem bylo i to, že finanční dary, které poutníci do Svaté země přinášeli, byly nejdůležitějším zdrojem obživy pro místní církev.
Františkova žádost, aby totéž mohl získat návštěvník Porciunkule, byla něčím novým, něčím, co mělo změnit celou praxi pokání. Někteří kardinálové mohli mít právem námitky kvůli ekonomické podpoře Svaté země, takže byl porciunkulový odpustek zpočátku omezen na jediný den v roce, 2. srpna. Františkova žádost je však zcela pochopitelná jako pomoc těm, kterým chyběly prostředky nebo síly na pouť do Svaté země; těm, kdo nemohli dát nic než svou víru, svou modlitbu, svou ochotu žít podle evangelia v podmínkách chudoby; těm, pro které byl už život sám naplněn pokáním. Prostá kaple Panny Marie Andělské byla místem, kde se člověk mohl setkat s radikalitou evangelia tak, jak ho přijal právě na tomto místě František.
Inspirativní je text kardinála Ratzingera, v němž popisuje vývoj odpustků v souvislosti s Porciunkulí: „Odpustky jsou v zásadě něco jako kostel v Porciunkuli. Jako je třeba projít spíše chladnými a vnějšími prostorami velké budovy, abychom našli v jejím centru pokorný kostelík, který se dotkne našeho srdce, tak je třeba projít složitým pletivem dějin a teologických myšlenek, abychom došli k tomu, co je skutečně prosté – k modlitbě, se kterou se svěříme do společenství svatých, abychom s nimi spolupracovali na vítězství dobra nad zdánlivou všemocností zla s vědomím, že vlastně všechno je milost.“
Modlitba k Panně Marii z Porciunkuly →
Současná praxe
Dne 2. srpna lze ve františkánských, farních i katedrálních kostelích získat plnomocné odpustky „Porciunkule“. Úkon předepsaný pro získání těchto odpustků je:
- zbožná návštěva zmíněného kostela spojená s modlitbou Páně (Otče náš) a Vyznáním víry (Věřím v Boha).
Dále je třeba splnit tři podmínky:
- svatou zpověď, svaté přijímání a modlitbu na úmysl Svatého otce (Otče náš, Zdrávas či jakoukoliv jinou podle osobní zbožnosti a oddanosti římskému veleknězi). Kromě toho je třeba vyloučit jakoukoliv trvalou náklonnost k hříchu, a to i lehkému.
Porciunkulové odpustky je možno získat od poledne předcházejícího dne do půlnoci dne příslušného.
Historie odpustků z Porciunkule
Udělení porciunkulového odpustku bylo zpočátku vyhrazeno jen pro porciunkulskou kapli v den 2. srpna.
Časem praxe prošla změnami. Sixtus IV. v roce 1480 rozšířil odpustek na všechny františkánské kostely dne 2. srpna, Pius X. později i na všechny farní kostely.
K těm se vztahují pravidla, která vydal následně Pavel VI. 1. ledna 1967 v apoštolské konstituci Indulgentiarum doctrina, upravující předpisy o odpustcích.
V č. 15 se píše, že kromě 2. listopadu je „ve farních kostelích možné získat plnomocné odpustky dvakrát do roka, tj. na svátek titulárního patrona a 2. srpna, kdy připadá porciunkulový odpustek, případně na jiný den, který stanoví ordinář“. Č. 16: „Předepsaným skutkem k získání plnomocných odpustků vázaných na kostel nebo oratoř je zbožné navštívení těchto svatých míst a v nich se pomodlit 1x Otče náš a Krédo.“ To platí v zásadě i dnes.
V samotné Porciunkuli byla možnost získání rozšířena na každý den v roce s tím, že 2. srpna dostačovala návštěva kostela a svatá zpověď. V ostatní dny bylo třeba splnit i ostatní podmínky, tedy svaté přijímání a modlitby. V poslední době praxi stanovoval apoštolský list Sacrosancta Portiunculae ecclesia papeže Pavla VI. z 14. července 1966, později dekret Apoštolské penitencierie Portiuncolae sacrae aedes z 15. července 1988. Možnost přijetí plnomocných odpustků jednou za den je nyní za stejných podmínek jako v kostelech viz výše.
Svědectví o získání porciunkulového odpustku jsou tedy až pozdější. Za pozornost stojí dokumenty města Perugie. Městské „Annali decenvirali“ často zmiňují poutníky porciunkulového odpustku, kteří byli zproštěni povinnosti platit mýtné při průchodu městem. Pro ně byla dokonce kolem roku 1277 postavena slavná fontána na náměstí, jedno z mistrovských děl italského sochařství, aby mohli na cestě utišit žízeň. Když pak Perugia hostila papeže Benedikta XI. (1302-1304), dostala – i když jen ústně – odpustek ad instar Portiuncule, tj. „stejné váhy jako v Porciunkuli“.
